Přestavujeme...

...čekájí na kontejner a odvoz do věčných lovišť

... první nová věc... na pračky jsem náhodou narazila na slevovou akci - no nekup to

vedení instalací bez umakartu kolem, už částečně obezděné

Byt (spíš bytík) v Praze

2 + kk, 45 m2, Praha - Stodůlky, 5. patro (naštěstí jen ze šesti možných), částečně zateplená fasáda, plastová okna. Uvnitř byt bez jakékoli rekonstrukce, ta čeká...


... i tohle je pražské panorama ... aneb výhled z okna pro dalších x let... není to zas tak zlé!!

téměř vyklizený větší pokoj - koberec i lino pod ním půjde pryč


umakartová pidi - koupelna, už je pryč a nová bude snad brzy hotová


další památný koutek sedmdesátých "panelových" let, vedle linky už chybí pračka

Zpátky...

Tak už jsem zpátky v Čechách, tedy doma, téměř měsíc... A je mi tu krásně.

Všichni se mne ptají, jak bylo v tom Mexiku (odpovídám pěkně, zajímavě, jinak), případně jak jsem se měla (odpovídám dobře, líbilo se mi tam), kdy že tam pojedu zpátky (v nejbližší době se nechystám) a jak že jsem zvádla ten návrat zpět do České republiky (žádný kulturní šok, jsem ráda zpátky, domů se mi chtělo).

Mexiko je krásné, veliké, rozmanité a jiné. To hlavně. Jsem opravdu ráda, že jsem tam mohla semestr studovat a poté více než dva měsíce cestovat, ale když bylo po všem, s chutí (asi takovou, jakou můžete mít na více než 11hodinový let) jsem nastoupila do letadla směr Evropa. Samozřejmě mi ale Mexiko chybí... chybí mi jídlo na ulici (to nejvíce!!! a hlavně v noci), čerstvé džusy, vajíčka ke každé druhé snídani, kukuřičné placky, španělština, prodavači čehokoli v metru i na semaforech (v Praze je nějak klidno a nudno)...

Tady se pomalu vzpamatovávám z neskutečné ceny benzinu i nafty (cena litru benzinu v Mexiku je v přepočtu 11 - 12 Kč) a ze záhadně vysokých cen snad všeho, co potřebujete... :-(( Taky jsem se přistihla v tramvaji, jak se otáčím na česky hovořící cestující. Tedy jen do doby než mi došlo, že to je tady běžný stav - že všem konverzacím kolem rozumíte bez problémů (což není vždy výhra). Líbí se mi tu... najednou mi nevadí trávit většinu času v naší vesnici, kde se nic neděje. Mezitím se snažit někam posouvat rekonstrukci našeho nového panelového pidi-bytíku v Praze a vídat kamarády.

Juuu, to je pro mne opravdu luxus - rodina a kamarádi, které znáte a kteří znají dobře vás...

Cestovani po Mexiku... prozatim

Po necelem mesici cestovani jsem docestovala jiz i mimo Mexiko, do Guatemaly. A co jsem tedy delala az doposud?

Po odjezdu z Guadalajary jsem se potkala s Filipem, Majou a Tomasem a par dni po te i s Kolackem. Behem par dni jsme si prohledli centrum Mexico City - vyrazne nebezpecneji nez jinde jsem se tam necitila (to asi bude dano pohybem pouze v centru a za denniho svetla...) a dojeli se podivat na Teotihuacan, prvni pyramidu v plne krase. Bylo vedro a slunce prazilo, i kdyz jsme se k brane dle rad pruvodce dostali opravdu brzy. Behem ostatnich dnu se uz ale ozvalo prichazejici obdobi destu...

Po Mexico City jsme se presunuli do Puebly. Presun ovsem nebyl dvouhodinovy po dalnici, ale jeli jsme sedlem mezi sopkami Popocatepetl a Itza*. Stravili jsme chladnou noc na chate ve vysce 4 000 m n.m. a s Kolackem se dalsi den presunuly pres Cholulu ("ruiny" pyramidy, dle Kolacka pamatka regionalniho vyznamu) do Puebly. Po setkani s ostatnimi, kteri si dali treninkovy vyslap do 4 800 m n.m., jsem se na dalsich par dni opet rozdelili. Kluci s Majou vyslapli na vulkany La Malinche a Pico de Orizaba a my se s Janou mezitim spokojily s trekem v kopcich Sierra Norte v okoli Oaxacy.

Pote jsme se uz opet spolecne presunuli "kvalitnim" autobusem druhe tridy z Oaxacy na pobrezi, do vesnice Zipolite. Cestou jsme zazili prvni poradny lijak, ale opravdu lijak, a netesnici okenka autobusu. V Zipolite jsme stravili dva odpocinkove dny v nadherne kabane (chaticka) na nadherne plazi, s jednou neprilis vydarenou veceri. Rada zni: nejezte krevetky mimo jejich sezonu. Nocni presun do statu Chiapas probihal za vydatneho deste.

V Tuxtle jsme se v desti projeli v Kanonu Sumidero (v neocekavane rychle lodce) a dorazili jsme az do mesta San Cristobal de Las Casas. Vsichni (a hlavne Tomas) jsme ponakupovali suvenyry na mistnim vyhlasenem trhu. V pujcenem aute jsme pak na dalsi ctyri dny opustili komfort turistickych destinaci a podivali jsme se do uplneho cipu statu Chiapas, ke guatemalskym hranicim. Zazitku byla spousta - projizdka po krasnem jezere na voru, asfaltova silnice nahle koncici, rev opic, prochazka pralesem, vymoly a topes (pricne prahy) v neuveritelne cetnosti, lacandonsti indiani (vydridusi!!) a jimi obsancovany Bonampak, mayske ruiny Palenque, prvni zaplnena restaurace za celou dobu naseho cestovani. Do toho komari, obcas mys a zaba v chaticce, dest.

V Palenque jsme se pred necelym tydnem vsichni rozloucili - Jana odletela zpet do Prahy, Maja s klukama pokracuji v cestovani na Yucatanu. Ja jsem se vratila do San Cristobalu a dalsi den prekrocila hranici s Guatemalou. V Antigue, kam jsem se po celodenni ceste dostala, jsem se potkala se svycarskou kamaradkou Alex.

Behem par dni uz mam nekolik poznatku o Guatemale:

- barevnejsi, hlucnejsi a spinavejsi nez Mexiko

- veskere autobusy hromadne dopravy jsou stare skolni autobusy ze Spojenych Statu nebo Kanady (nekdy vcetne zlute barvy, temer vzdy s autentickymi popiskami uvnitr... "the safety of your childern is our bussines") a jizda je vzdy opravdu divoka

- osidit se vas snazi vsude - podstatne vyssi jizdne ve vyse zminenem busu nez mistni, zahadne vyssi ucet za jidlo,... a prodat se vam take snazi vsechno a musi se smlouvat!!

- sestilete holcicky i sedesatilete starenky nosi uplne stejne obleceni (dlouha zavinovaci sukne a barevne haleny prepasane barevnymi pasky)

- pokud se svezete mikrobusem, v osmimistne kabine jede asi tak trikrat vice malickych guatemalcanu... hihi, jsou opravdu vsichni malicci, mexicane jsou proti nim pomerne obri

Cestování

Semestr ukončen.

Kufr i batoh sbalen a připraven k odjezdu.

Prázdniny a cestování začínají!!

Hmmm, je mi trošku teskno - přeci jen se mi v Guadalajaře líbilo a i když jsem si myslela, že prostě jen odjedu, jsem si jistá že mi bude prvních pár dnů chybět... hm i kamarádi, které jsou poznala tady. Pero así es. Siempre. Jsem ráda, že zítra se v Mexico City potkám se třemi spolužáky (nebudu sama, juchů) a ve čtvrtek přiletí Janina a odjíždíme k jihu a východu Mexika. Na tři týdny. Další plány se uvidí... a už se těším na rodiče 1. července v Cancúnu.

Do Evropy se vracím 29. července a pravděpodobně zůstávám zbytek léta v Praze.

Mějte se krásně, příspěvky během cestování neslibuji, ale třeba se to občas podaří...

Barranca del Cobre (Medeny kanon) a Zacatecas

Minulou stredu odpoledne jsme vyrazili s jednim holandskym kamaradem smerem k mestu Los Mochis, nocnim autobusem. V planu jsme meli rano stihnout turisticky vlak, ktery se behem dne pomalu sune kanonem udajne rozlehlejsim nez je Grand Canon ve statech... Tento plan nam i pres nesmirne zpozdeni autobusu vysel, vlak jsme stihli, krajinu vychutnavali a navecer dorazili do mestecka Creel. Tam jsme nasledujici den vyrazili na trihodinovou prochazku (maximalni rychlost byl jemny poklus) na konich a odpoledne pak na nakolik hodin kolo. Uuuzasny den... pote jsme se jiz pomalu museli vydat na cestu zpet, jelikoz jsme byli opravdu pomerne daleko od Guadalajary... Jelikoz jsem si mohla dovolit absence na hodinach spanelstiny, rozhodla jsem se toho vyuzit a zustala jsem o jeden den dele na ceste - v meste pod zastitou UNESCA, v Zacatecas. Dnes odpoledne jsem stastne dorazila do Guadalajary, napsala posledni esej na zitrejsi posledni hodiny vyuky... Ve skole uz zbyva jen zkouskove, ktere ale neni vubec tak dlouhe jako nase - takze se dvemi zkouskami a odevzdanim projektu budu hotova 14. kvetna... a pak dlouuuuhe a posledni studentske prazdniny :-))

Zatim k tomuto strucnemu infu pridavam odkaz na fotky - napravo nahore, album Medeny kanon a Zacatecas.

Svatba Isabel a Xaviera

Vikend jsem stravila prekrasne, na svatbe bratra meho mexickeho kamarada ...

Rozhodla jsem se nepopisovat zadny sahodlouhy roman, ale poznatky, ktere mi utkvely v pameti jednoduse v poznamkach. Cely vikend byl uzasny, Juan me v patek s tatinkem vyzvedli na nadrazi a v nedeli zase vratili. Petihodinova cesta autobusem do a z Guadalajary pak ubihala svizne a v klidku. A svatba, ta proste stala za videni...

- ctyri sta hostu nevypada na hostine pod sirym nebem jako dav lidi

- mexicke svatby obecne byvaji velke, mala svatba muze mit pry tak sto hostu

- zacatek obradu uvedeny na pozvance 12:30, nebyl skutecne zacatek obradu... mse zacinala o pul hodinky pozdeji :-))) a to byl cas, na ktery se vsichni tak tak dostavili. Samozrejme byli i opozdilci.

- ne vsechny kostely vypadaji ponure, majestatne a neutulne... ten, ve kterem se brali xavier a isabel, byl svezi, prosvetleny, prijemny - krasne misto pro zacatek svatebniho dne

- i v mexiku maji dobre vino!! poobradni party (fiesta) se konala na jedne vinici, kolem bylo zeleno (diky vydatnemu zavlazovani hadam) a prijemne. A to vinko, ochutnala jsem bile, a dobrota...

- pri obede se tady nikdo nenacpe k prasknuti, pri tom vedru se podaval jen pomerne lehky obed, zrmzlina jako dezert a pak hura na parket - zacina nevesta se zenichem (pekna show), pak tanci s rodici a pak je tam hned pulka hostu... hihi, neceka se na setmeni ani na radnou davku alkoholu v krvi, tanci se a uziva od zacatku

- pozole (tradicni polevka s kukurici a spoustou dalsich veci, ktere si dle libosti do ni pridate) je jako vecere kolem desate hodiny uplne uuuzasna

- kazdy je pribuzny s kazdym, jen malo hostu z celkoveho poctu jsou kamaradi... ale i presto je prumerny vek prekvapive nizky (popravde jsem zahledla asi dve babicky), bratranci a sestrenice zahadne maji priblizne stejny vek (nemluvim o par bratrancich a sestrenicich, ale o desitkach...)

- nevesta hazi kytici, ale ani zenich nezustava pozadu a do davu bratrancu hazi (po nekolika sklenicich vody) podvazek nevesty

- vsichni si uzivaji, bavi se, piji a kolem dvanacte hodiny fiesta konci... to znamena, nikoho neni treba tahat domu, nikdo neni na mol

- nevesta nemusi krmit zenicha ani obracene (...kde my jsme vlasnte prisli k tomuto zvyku?), kamaradi nepripravuji zadne "prekvapeni" v podobe panenky s horcici na zadecku, nezameta se rozbity talir a zenich nedosava kouli na nohu

- nehraje dechovka ani banda (popularita a rozsireni tohoto stylu hudby v mexiku bych prirovnala k nasi dechovce), ale DJ pousti reprodukovanou hudbu - sviznou, peknou, ze vsech koutu sveta

- ozdobene je pouze auto nevesty (kraaasne), nikdo jiny nez rodina svatebcanu take nema zadnou vetvicku ani kyticku pripichnutou na sacku, na autech nejsou maslicky (potrebovali by jich asi kilometr pri tom poctu aut, ktere jsem videla pred hostinou na parkovisti)

- svatebni dary se davaji den predem (hadam, nevim presne, jak se ke svatebcanum dostanou, ale na hostine zadne nejsou)

- slecny a damy jsou oblecny v satech (kalhoty nepripustne), u nas bychom rekli skoro ve vecerni robe; panove maji svetle kosile a kalhoty, oblek snad jen zenich a rodina, jelikoz je opravdu docela teplo i v satech na raminka ;))... vecer vam pak prijde vhod salka pres ramena, ale to opravdu az k pulnoci

- po obradu nestoji pred kostelem dlouha fronta na prani zenichovi a neveste

- neorganizuje se slozite skupinova foto celeho kostela... asi po pulhodine si nekdo vzpomel, ze by nejaka skupinova foto byla pekna, ale ne tehle fotce mohlo byt tak 100 hostu maximalne ;)))

- neni zadne svatebni cukrovi a provianty

La llorona ... jedna z pacifickych plazi

Ten cas tak strasne rychle letiiii... uz je zase vikend a ja jeste nestihla pridat ani kratoucky prispevek o vikendu minulem. Tak tedy, s Janine a Alex jsme si v sobotu rano pujcili auto a vyrazily jsme k jihu a po pobrezi k vychodu. Cilem byla nejakych pet hodin jizdy vzdalena plaz La llorona (v prekladu "placici"), udajne jedna z nejkrasnejsich pacifickych plazi (nevim pro jak velkou oblasto toto plati). Nicmene plaz byla opravdu nadherna. Svetly pisek, sirokanska plaz, par lidi ve stanech pod pristresky z rakosu (ci co to bylo), misty wc se sprchami... Alex nastesti vzala stan, tak jsme se rozhodly, ze zustaneme... Dojeli jsme do vedlejsi vesnicky (asi tak 20 domku?) koupit neco k veceri a nasledujici snidani, postavily stan, instalovali "mammock" (cesky rikame houpaci sit?) a uzivali stin, buracejici more a klidek. Druhy den jsme se jely podivat do dalsi vesnice, take s udajnou krasnou plazi a doporuceni opet nelhala - La Maruata je vesnicka o poznani vetsi, muzete si tu dokonce na plazi sednout do "restaurace", dat si morskou potvoru ci jen pivo a take se tu muzete ubytovat v cabanos (chatky na plazi) a myslim, ze tam byl i maly hotylek. Nicmene vsichni na nas zirali jako na zjeveni, tudiz nevim nevim, zda sem obcas nejaky bily turista zavita... Tipuji tedy spise na mistni, kteri o existenci tohoto mista vedi...

huaxtla, tonala, lucha libre

Minuly vikend jsem zustala v Guadalajare, bez nejake zvlastniho planu... par dni pred vikendem jsou brouzdala internetovymi strankami a objevila jeden web venovanou aktivitam mimo Guadalajaru - lezeni, kanonismu,... a tam jsem se docetla, ze v sobotu se buda konat dobrovolny uklid kanonu Huaxtla. Chtela jsem se na toho misto podivat uz drive, tak jsem napsala na uvedeny kontakt, domluvila se na odvozu a v sobotu rano vyrazila.

Kanon Huaxtla je kousek za mestem, autem jsme jeli mozna tak pulhodinky a je tedy docela veliky... alespon me velikost zdalky prekvapila. Skoda, ze tady nebudu na obdobi destu... ted je tam vse vyprahle a zaprasene, ale videla jsem fotky prave po obdobi destu, kdy je vse zelene a uuuuzasne, vypada to jak fotky z jinych krajin. Nicmene jsme se tedy pustili do uklidu - spocival ve sbirani prevazne plastovych lahvi a plechovek ci lahvi od piva. Mexicane proste odhodi co potrebuji, kde potrebuji... :-)) Haha, presne v mexickem stylu se na misto setkani dostavilo 10 lidi misto 30-40, kteri ucast prislibili predem. Organizatora to vsak nijak zvlaste nevyvedlo z miry, planovana oblast uklidu se smrskla na nejexponvanejsi mista a bylo to... Do Guadalajary jsme se vratili odpoledne, takhle zaprasena jsem snad jeste nebyla a to vedro co bylo na slunci... uf, neskutecne... ale kanon stal rozhodne za videni.


V nedeli jsem se vyrazila podivat na jedno z guadalajarskych "predmesti". V Tonale se kazdou nedeli kona trh prevazne s keramikou. To byla informace, kterou jsem mela predem. Stasne jsem dorazila (z autobusu se mi podarilo nevystoupit ani prilis brzy ani prilis pozde) a jala se hledat nejake namesti. Nenasla jsem, trh se kona na hlavni tride, kde jen uzavreli postranni pruhy a nacpali se tam stanky :-)) taky reseni. Dle rad pruvodce jsem chtela navstivit mistni keramicke muzeum, ale bylo zavreno - duvod jsem nikde nezjistila. Tak jsem se jala brouzdat stanky. Keramiky bylo spoustu, ale ze by to tedy byla vyhodna koupe... hrnecek za 6 dolaru (o kterem vim, ze ho kamaradka v jedne vesnici koupila za 1 dolar...). Je ovsem mozne, ze to byla cena pro cizinku a predpokladalo se smlouvani. Opustila jsem tedy keramickou cast, abych zjistila, ze trh je jako kazdy jiny mexicky - tudiz nakoupit tu muzete nadobi na vareni, priserne keramicke zaby, obraz papeze, sperky, stribro, klobouky, boty, tricka a jako zmena mi prisla moznost koupit krasna ziva stenatka. Byla na pultu stanku jako kazde jine zbozi... A co nemuze na poradnem mexickem trzisti chybet - "sekce" s obcerstvenim. Ve vice nez tricetistupnovem vedru ve stinu plachty, v tesnem oblezeni dalsich stanku a s "lahodnym" oderem prepaleneho tuku si mexicani ve velkem pochutnavaji na tacos se vsemi castmi prasete a buhvi ceho dalsiho. Na kazdeho pritom pripada asi tak 30 cm siroky kousek stolu a mrnava zidlicka, pokud si k tomu vubec sedaji ;))


Posledni zazitek z minuleho tydne, o ktery vas nemuzu ochudit, byla navsteva "lucha libre". V prekladu "volny zapas". Zakoupili jsme listky do areny, v temer pulhodinovem predstihu usedli na lavice a cely interier areny vypadal asi jako mensi hokejovy stadion s ringem uprostred. V dobe zacatku se hlediste relativne zaplnilo a se slavou nabehli prvni "zapasnici". Prvnich nekolik minut jsem vubec nechapala, co to tam ti dva v ringu jako predvadeji. Obleceni jak paka, zapas zadny a show spatna... pak jsem se do atmosfery ovsem dostala a dve hodiny celeho predstaveni utekly jako nic. Mela jsem se predem informovat, ze tady nejde o zapas vubec, nybrz o show. A show pro mexicany. Ti si to uzivaji, co se da. Sve favority a milacky mohutne hlasite podporuji, na nezadouci rvou neskutecne nadavky... tak jsem po case opet potrenovala radne hvizdy :-))



Pro ty zvedave, jak presne tedy lucha libre vypada, tady odkaz na youtube...

tec = stredni skola uplne

TEC neboli Tecnológico de Monterrey je skola, na ktere tady v Guadalajare studuji. Tato univerzita ma po celem Mexico tusim 25 kampusu v ruznych mestech a je to jedna z nejdrazsich ne-li nejdrazsi soukroma skola v cele zemi.

System vyuky je velmi odlisny nez to, na co jsem nekolik let zvykla. Zvoni tu zacatek i konec hodiny. Dochazka je velmi prisna, neexistuji cviceni a prednasky, vsechny hodiny jsou stejne v maximalnim poctu 25 studentu. Pokud se nedostavite do deseti minut po zacatku, mate absenci. Za cely semestr si muzete dovolit absence pouze ctyri a to mate kazdy predmet dvakrat tydne... takze nic moc :-) Na druhou stranu tento system podle me nevede k tomu, ze by studenti znali vice nez na ostatnich univerzitach... na dnesni hodine dejin architektury byl jeden kluk prekvapeny, ze v Indii maji kasty, ze do jake kasty se narodis, tam zustavas a ze tim padem vzdelani neni pristupne vsem... pry to slysel poprve v zivote.

Tohle jsou veci, ktere mi dost pripominaji nasi stredni skolu... a to neni jedine... dost mi to pripomina i chovani mexickych studentu v hodinach :-)) ale to si nejsem jista, jak moc je toto ovlivneno slozenim studentu - telefonovani, mluveni, pokrikovani, hvizdani, nohy na stole, odchazeni behem 75 minut dlouhe vyuky sem a tam (musite se dostavit kvuli dochazce, ale pak behem peti minut zas muzete treba na ctvrt hodinky v klidu zmizet... a treba dvakrat behem vyuky). A to vse si predstavte ve tride maximalne 25 studentu. Obdivuji vyucujici...

Nu a nejlepsi pecka prisla dnes... na zacatku semestru jsme museli podepsat nejaka pravidla TECu, jednim z nich bylo, ze se stejne jako mistni studenti musime podrobit nahodnym antidopingovym kontrolam (pravidla tady vlastne maji uuuuplne na vsechno, visi v kazde tride, na hlavni webove strance, dalsi dostanete na prvni hodine,...). Antidopingova kontrola vypada tak, ze do tridy vejde osoba s krabici a bilymi a cervenymi micky. Kazdy ze studentu si vytahne jeden micek a smula pokud mate cerveny - odchod do auditoria vyplnit formular, zda jste meli v nedavne minulosti drogy, byli v miste s vyskytem drog ci berete prasky (tady vam formular dokonce dovoluje zavolat svemu lekari nebo vasim rodicum, pokud si nejste jisti nazvem leku, ktery berete). Pote kalisek s cislem, ten podepsat a oznacit vasim ID cislem a sup na toalety nacurat. Hihi... mysleno je i na ty, kteri si odskocili chvilku pred testem... pred odchodem z auditori je velky barel s vodou a kelimky... Pokud vas test dopadne pozitivne (netusim na jake ruzne latky to testuji), je to pomerne prusvih - vyhazov ze skoly je velmi nablizku...

Prvnimu testu jsme vyhnuli asi pred mesicem diky nasemu vyucujicimu, ktery ne prilis podle pravidel skoly kontrolu nepustil do sve hodiny. Dneska (hadam, ze nacasovano dle prazdnin minuly tyden) probihala odpoledne kontrola dalsi. Mela jsem to "stesti", ze na hodine s mexickymi studenty, jsem si jeden z 5 cervenych micku vytahla i ja... tudiz proto tak detailni popis prubehu akce.

ceska navsteva v guadalajare, plaz, ...

Minuly patek mi v osm vecer konecne take zacaly velikonocni prazdniny... s nadsenim jsem nasedla na autobus domu a tesila se na navstevu, ktera nakonec dorazila pozdeji, ale dockala jsem se :-)) Ploda se svym malym vozem v Texasu a velkym ve zbytku celeho sveta privezl ze severu (z Monterrey) Jardu a jeho dve kamaradky... kdyz jsem kluky ve skutecnosti videla pred mym domem, teprve mi doslo, jakou mam radost, ze jsou opravdu tady.

Jelikoz kluci prijeli opravdu pozde, dojeli jsme koupit pivo do jedineho obchodu v celem meste, kde muzete alkohol koupit i po jedne hodine v noci - vypada jako zamrizovane velke vezeni, ze strany z ulice oblezeny auty a alkoholu-lacnymi zakazniky, z druhe mnoha lahvemi vselijakeho pitiva a nekolika prodavaci... zadny rohovy kramecek, ale docela velky business. Ploda byl jemne u vytrzeni a dekoval memu mexickemu kamaradovi, ze mu ukazal takovouto "kulturu" :-)) hihi, pro Plodu je ovsem po nekolika mesicich zivota v Texasu kultura totalne vsechno, i zaprasene a nevzhledne ulice blizko centra Guadalajary. No myslim, ze sobotni opravdovou kulturu, tedy navstevu centra mesta a pozdeji predmesti Tlaquepaque, si ale uzili vsichni ctyri. Monterrey pry je jedna velka tovarna...

Jelikoz Guadalajara je pomerne znama svymi gay-kluby, uznaly holky, ze by bylo dobre nejaky navstivit... kluci se vubec nebranili a tak jsme se po radnem odpocinku pred pulnoci dostali do Los Angel's (to asi pisu spatne, ale coz...). K memu prekvapeni se kluci hned hrnuli k podiu a popravde vypadali jako dobry parecek ;)) na podiu jsem poprve videla nekoho jineho nez stihle stripterky s vice ci mene kousky obleceni, jinak klub az na slozeni navstevniku vypadal jako ostani vetsi kluby, ktere jsem zatim v Guadalajare videla. Pravda, ze spolecne toalety pro pany a damy jsem nevidela v klubu snad nikdy... po afterparty v dome buhvikoho jsme se stastni a unaveni dostali zpatky k nam domu.

V nedeli jsme se vydali do Tequily, odkud pochazi sejnojmeny alkoholicky napoj... vybrali jsme k prohlidce nejvetsi "tovarnu", ale i ta byla v porovnani s pivovary mensi nez malicka ;)) hihi, nutno podotknout, ze jsme do spravneho mestecka dorazili az napodruhe... poprve jsme projeli snad kazdou ulici jine vesnice, o ktere si kluci (ridic a navigator) mysleli, ze to je Tequila - po pulhodince se nastesti zeptali a tak jsme nebyli odsouzeni ke krizovani zbytku vesnice... V Tequile jsme behem prohlidky ochutnali co se dalo a po ceste zpatky meli v zadni casti Plodova vozu vybornou ceskou party. Timto se omlouvam Katerine za vsechnu cestinu i mimo vylet z Tequily, Jardo prosiiim vyrid i pozdrav...:-)) Nicmene auto-party byla vyborna, silnice byla nastesti dost ucpana a trvala dele nez normalne. Cestou domu jsme nakoupili suroviny na pripravu bramboraku a zapomeli jen na pepr a majoranku, ktera nebyla k nalezeni. Ale s radnou davkou cesneku a mexickymi salsami byly bramboraky docela podarene :-))

V pondeli rano jsme nalozili jeste mou kamaradku Alex a vyrazili na zapad na tichomorske pobrezi. Stany jsme nakonec rozlozili na krasne plazi v male vesnicce jmenem San Francisco. Behem dvou dni, ktere jsme tady zustali, jsme na plazi potrenovali premety, skoky, stojky, lezeni na palmu, objevili kokosove orechy, dali si rybu, vykoupali se ve velikych vlnach, jemne zmokli pri jednom vecernim pikniku (opravdu prselo) a vylezli na strazni budku (nevim jak presne ten objekt nazvat, ale cela akce "budka" ve me zanechala hluboky dojem, plodo...:-))

Ve stredu rano jsme se s Plodou, Jardou a holkama rozloucily (...tezke to dilema) a ti pokracovali v ceste k jihovychodu k vulkamu Colima. S Alex jsme se pote presunuly do vedlejsi vesnice jmenem Sayulita s planem pokusit se surfovat. Utaborily jsme se v kempu (s vidinou vecerni teple sprchy) a jelikoz byly vlny opravdu slusne, sly si pujcit prkna. Po hodince a pul "surfovani" jsem byla pekelne vyrizena, odrena na kolenou i rukou, ale spokojena, ze se mi parkrat podarilo na prkno i postavit. Je tedy pravda, ze parkrat znamena asi tak dvakrat dohromady :-)) vlny totiz byly neskutecne a dost prace vubec dalo dostat se z melciny do mist, kde se vlny zacinaji ohybat a "penit". Dalsi dva se more prilis nevyznamenalo a predvadelo jen male vlnky, zato kemp se neskutecne zaplnil. Na velikonocni vikend vyrazili k mori opravdu snad vsichni mexicani... V sobotu se nam zdalo, ze se vlnky ponekud zvetsili a vydaly jsme se tak opet na surf. Hihi, dostali jsme z pujcovny o poznani kratsi a vratsi prkenko. Takze kdyz jsem se na ne konecne vyhoupla, tak jsem temer okamzite padala na nekterou ze stran ci dozadu a jednou jsem stabilitu nevychytala az tak, ze jsem dokazala spadnou i pred prkno... Alex docela valela, predvadela i sem tam nejakou zatacku ;))

V sobotu navecer jsme dali plazi sbohem, sbalily zapraseny stan a vsechny ostatni veci a vyrazily na autobus smer Guadalajara. Prestup v nedaleke vesnici Buceria nam trval i s prekrocenim casoveho pasma temer ctyri hodiny (vsechny autobusy jedne spolecnosti byly plny, druha spolecnost mista mela, ale jejich prvni autobus jaksi zapomel na nasi zastavce zastavit). Nicmene jsme se na hlavni autobusove nadrazi v Guadalajare dostaly ve tri rano a domu tak musely jet taxikem... "miluji" mistni system hromadne dopravy. Dneska jsem po setreni nanosu prachu v celem pokoji absolovovala uzasnou teplou sprchu, povecerela nemexicke testoviny a jsem temer spokojena... az na tu zitrejsi skolu :-((

Semana Santa

Zitra na par dni naposledy skola!!

Pristi tyden mame volno, velikonocni neboli jarni prazdniny neboli Semana Santa. Netusim zatim, kam presne pojedu a co budu delat... aaaale, zitra prijizdi Ploda a Jarda a dalsi dve nezname slecny sem do Guadalajary. Pobudou snad par dni a pak pocestuji dale, ja s nimi ;-)) doufam, ze jedeme na plaz, ale jake maji plany kluci netusim a asi oni sami zatim take nevedi... tak uvidime...

guadalajara blizke budoucnosti

Zajimave video o jednom z planovanych projektu rozvoje Guadalajary, tedy pro ty, ktere zajima architektura...


Pri studiu materialu o Guadalajare pro prezentaci hlavni myslenky mistniho urbanismu jsem narazila na docela pekne video o prechazeni silnice tady - jedna z hlavnich trid Lopez Mateoz, ktera protina mesto od severu k jihu (zhruba)...misto, kde je to natocene je 15 minut chuze od mista, kde bydlim... nastesti blize me je cast silnice pod povrchem, takze je prechazeni o poznani klidnejsi.

Problemas en viaducto

Añadir a mi perfil | Más Videos

mexicti pratele?

Tento tyden mame druhe parcialni zkousky (pisemky), v Guadalajare take tento tyden probiha mezinarodni filmovy festival a noci jsou opet docela chladne... Tudiz nic zazivneho k vypraveni, o vikendu jsem byla tady a tesim se na pristi tyden, kdy mame velikonocni tydenni volno... Ploda s Jardou a dvemi cizinkami prijedou!!

Na semana santa se kazdy vydava nekam... mexicani nejvice k mori, ceny rostou a plaze se plni... moji zahranicni kamaradi ze skoly vetsinou jedou na cely tyden nebo dele nekam daleko - treba na sever, ale vetsinou na jih - do statu Chiapas, Oaxaca... tam ja se podivam pekne po konci semestru, v klidku, protoze tyden na cestovani v teto casti mexika je uplne nic. Takze jsem sve plany na volny tyden nijak neresila a ted to vypada, ze se poresi az dorazi kluci... ale na plaz bych se urcite dostat chtela. Mam v zalusku zkusit surf :-))

Vcera jsem sla s dvemi dobrymi kamaradkami do kina a pote do jednoho jazzoveho baru... a dostaly jsme se k tematu mexicti pratele. Janine je tady v Guadalajare jiz druhy semestr, tedy pomerne dlouho v porovnani s mymi dvema mesici. Ale bohuzel jsem uz prisla na stejne poznatky ohledne mexickych "kamaradu" jako Janine. Kamkoli jdete vecer ven, zarucene poznate nekoho noveho, budete se vyborne bavit, bude chtit vase telefonni cislo (to pravdepodobne hned na zacatku), nabidne vam, ze ho kdykoli muzete navstivit nebo, ze se vam ozve ohledne fiesty pristi tyden a.... tim to konci!! Nechapu to... v Praze vam sice dele trva nez nekoho poznate a ziskate treba telefonni cislo, ale muzete si byt temer jisti, ze s tim clovekem zustanete v kontaktu. Coz tady tedy vubec ale vubec neplati. Musim se nekoho zeptat, jak to tady funguje... jako jak se poznavaji pratele tady :-)) Je fajn snadno poznavat lidi, ale taky potkavat a jit ven s lidmi, ktere uz znate a je vam s nimi fajn... hm, az zjistim, jak to tedy tady funguje, budu vas informovat :-))

queretaro s magali a guanajuato

V sobotu casne rano jsem stastne dorazila na autobusove nadrazi a koupila listek do autobusu prvni tridy do Queretara. Autobusove nadrazi je v Guadalajare pekelne daleko vseho, takze cesta mi zabrala vice nez hodinu, ale byla jsem stastna, ze prvni ranni autobusy jely a nemusela jsem tedy jet takovou streku taxikem. Po necelych peti hodinach jsme dorazili na misto, kde na me cekala Magali, ma draha lonska buddy...


Odpoledne jsme prosly centrum, potkaly se s dalsimi mexicankami a sly na obed. Vecer jsme vyrazily na vyhlidku nad mestem, na akvadukt a pote na fiestu nejakych kamaradu... druhy den jsme jeste pochodily po meste jako turistky, daly si bajecne kafe a navecer me Magali opet odvezla na autobusove nadrazi. Jelikoz jsem byla sama, rozhodla jsem se, ze je spravny cas vybrat si absenci na hodine spanelstiny a ze se tudiz do Guadalajary vratim az v pondeli vecer. Mela jsem pekelne steci a v 17:05 si koupila predposledni misto v autobuse do Guanajuata v 17:30...


Po osme vecer jsme dorazili do Guanajuata, ktere je pod zastitou UNESCO. Na nadrazi se mi podarilo nastoupit do spravneho mistniho autbusku, ktery jel do centra. Tam jsem vystoupila v podzemi - subteraneo, neboli podzemni silnice, vedou pod celym centrem guanajuata. Drive slouzili jako tunely odvadejici vodu z mesta, ta pak ale poklesla, a tunely ted tak mohou slouzit autum a nezatezovat tak dopravou mesto na povrchu. Prosla jsem temer kouzelnymi vecernimi ulickami az k hostelu, odlozila tasku, seznamila se s jedinou dalsi obyvateklou hostelu Sarah a vytahla ji do viru vecerni atmosfery mestecka.

Na jednom namesticku vyhravali jacisi umelci, chvili jsme poslouchaly a pak sly na pivo s limetkou a guacamole. MNAM. Sarah priletela do Mexika pred necelymi dvema tydny, takze jsem ji alespon seznamila s guacamole a naucila ji par spanelskych vet (nestkutecna naaaamaha ale). Hihi, Sarah netusila, co to je ceska republika, ani praha, ale po konzultaci s mapou zjistila, ze to zna a jen nevedela, jak se to rekne anglicky. Nicmene byla nadsena, ze se seznamila s prvni vychodni evropankou :-))


Druhy den rano jsem vyrazila na vyhlidku, pokochat se domecky guanajuata a pote zpet dolu do mesta na neco k snedku. Dala jsem si neskutecne sladkou vec, netusim co to bylo, vyzkouset jsem to chtela uz dlouho, ale opakovat to nebudu - neco taaaak sladkeho jsem v zivote nejedla...brrr... pak jsem nahodou potkala opet Sarah a zbytek dne jsme stravily spolu. Sarah nemluvi ani slovo spanelsky a do mexika prilete se jazyk prave naucit. Jeji plan nebyl stravit den v Guanajuatu, ale vyrazila na jeden kopec asi hodinku vzdaleny od mesta, kde je druha nejvesti socha krista (hned po rio de janeiru), ktera je udajne ve stredu Mexika. Hihi, Sarah nastoupila pry rano do spravneho autobusu, zaplatila 15 pesos, ale ridic ji na nejblizsi kopci vysadil, vratil ji penize a adijos. Tak chudak Sarah opet prijela dalsim busem zpet do mesta stastna, ze je zpet... samozrejme nerozumela, proc autobus nejel kam mel... kdyz jsem se ptala ja, dostala jsem odpoved, ze jelikoz byla jediny pasazer, ktery tam chtel jet, tak tam autobus proste nejel... ztrata casu :-)))

Meli jsme docela dost casu a tak jsem narvhla, ze vyrazime do stribrneho dolu, ci neceho, co by se tomu melo alespon podobat... Guanajuato bylo totiz ve sve dobe centrem tezby stribra a nektere doly pracuji dodnes. Nastoupili jsme do spravneho autobusku, frcime smerem na kopec a sarah uzasle konstatuje, ze to kam jedeme, je presne to misto, kde ji ridic rano vylozil :-)) ale ze nevadi, ze si vubec to misto rano neprohledla... vystupujeme, omylem vstoupime do budovy filozoficke fakulty (naaadherna malicka fakulta, neco jako nadvori klastera) a pak se nechame nejakym klucinou odvest dolu k dolu. Platime vstup, dysko klucinovi a pripojujeme se k prohlidce s pruvodcem (moc pruvodcu jsem tu zatim nevidela, tak jsem docela prekvapena). Moc nerozumim, tak se kocham kolem a za chvili se presouvame do dolu. Ma celych 50 metru :-))) hihi, zabava, prilby si nebereme a konecne rozumim pruvodci a dozvidame se, ze stola je delsi, ale na druhe strane se jeste pracuje... podychame vlhky a chladny vzduch (podle pruvodce, dle meho nazoru vubec) a vyslapneme par schodu zpet ven... jeste info o katastrofach v dole a pruvodce se louci a vybira dyzko od navstevniku, jelikoz plat pry pruvodci nemaji a pracuji pouze za dyzko.... no nedejte mu neco :-)))

V arealu objevim jeste napis "mirador", coz by mela byt vyhlidka, vyslapneme par schudku a objevime terasu, ze ktere neni videt krome housti temer nic :-)... tak se radeji vydame na cestu zpet, jeste nakoukneme na kopci do kostela, pockame na bus a vracime se zpet dolu do mesta. Jelikoz Sarah jeste nesebrala odvahu k jidlu v mexicke restauraci, jdeme na to... krasna, klidka kavarna s polednim menu a mistnimi naznacuje, ze jsme zvolili dobre... vysvetluji Sarah, ze se tady na cisniky nemava, ze to je neslusne, ale ze se proste ceka, dokud neprijdou :-)) hihi, to je pro Sarah prekvapive zjsiteni, jelikoz v hong-kongu pry mavat musi... dalsi usmev na tvari vyloudi jeji konstatovani "....sooooo slow" (pri srovnani s jeji zemi, jinak standarnd)

Pak uz se jen vydame do hostelu, kde vezmu sve zavazadlo a hura do podzemi mistnim autobuskem na nadrazi a pak smer guadalajara. A nejlepsi na zaver opet - cesta mistni dopravou v Guadalajare... Jelikoz se uz docela dobre orientuji v mistech, ktera znam, nastoupila jsem v Guad. do prvniho autobusku, ktery k nadrazi prijel, s tim, ze prestoupim na Vieja Camionera (stare nadrazi) na jiny spoj, o kterem vim, ze jede ke me domu... myslela jsem, ze cesta nebude mit konec, vymetali a krizovali jsme sem a tam kazdou ulici v prislusne casti mesta, videla jsem snad vsechny stanky tacos, ktere se v teto casti mesta nachazi a po necele hodine konecne dorazila k prestupnimu mistu... mela jsem radost, ze linka 101 jeste vubec jede, bylo uz dost pozde a nastoupila - ridic toho busu byl ovsem milovnikem tunningu, takze po celem buse byly rozvesene repraky a preladovalo se radio, podsviceni celeho busu bylo nadherne modre a o razeni stylu jizdy radeji nemluvim :-)) nicmene jsem stastne dorazila domu!!!

Karaoke po mexicku

Musim se podelit o neuveritelny zazitek z karaoke...

Navsteva kina je tady v prepoctu na koruny pomerne levna, zvlaste pak ve stredu, kdy za listek zaplatite 33 pesos (mene nez 60 kc). Kina tu maji asi jen multiplexy, alespon se mi zadne jine najit nepodarilo zatim :-(( aaale jelikoz vcera byla streda, vyrazily jsme s jednou kamaradkou do film. Sraz jsme si daly kolem seste, abych se stihly domu vratit autobusy, ktere jezdi priblizne do 22hod a nemusely tak platit taxi... to byl plan puvodni a nebyl dodrzen.

Po filmu Janine vytahla dve vstupenky do jednoho baru nedaleko mista, kde jsme byli v kine, s tim, ze je tam do pul jedne piti zdarma! Tak jsme sli na drink a potkali se jeste s dalsimi kamarady... ovsem v baru jsme zjistili, ze je noc karaoke. Vsichni z toho byli docela nadseni a ze seznamu zacali vybirat pisnicky, ktere budou zpivat... nic ceskeho nemeli, tak jsem od zacatku byla odhodlana vzdat se sveho mista na podiu. Nu kdyz pak po par drincich prislo na radu karaoke, musela jsem se hlidat, abych moc nevalila oci z dulku...

V klubu bylo male podium, na kterem byl bubenik, dva kytariste, zpevak a zpevacka. Na monitoru proti podiu bezel jakysi klip, takze se zpivalo beze slov. Tudiz bylo vhodne pisnicku znat velmi dobre, pokud ne, zpevaci pomohli... ale ted to prijde - moderator postupne vyvolaval na podium ty, kteri chteli zpivat a predem se zapsali. A cely bar se bavil. Pokud byla pisnicka znama a zpevak dobry, zpivali s nim. Ale beda, pokud dana osoba neumela prilis zpivat... vsichni zacali volat "fuera! fuera! fuera!", v prekladu "pryc! pryc! pryc!" a chudak spatny zpevak tak mohl casto "odzpivat" par prvnich versu, nez ho dav vyrval. Jsem z toho byla mirne v soku, bylo mi lito tech nebozaku, kteri se odvazi zpivat a zbytek je takhle vypiska... ale pro mexicany to evidetne bylo uplne normalni, i pro ty, kteri byli vypiskani :-)) vetsinou se usmali, zamavali a prenechali misto dalsim...

V sobotu rano odjizdim do Queretara, navstivit Magali, tak se uz tesiiim... po vikendu se tedy teste na nejake fotecky.

la vida cotidiana y los camiones publicos

Minuly tyden se nic mimoradneho nestalo, o vikendu taktez ne... vikend jsem stravila fiestove a pracovne na projektu. Tak se s vami podelim o par postrehu ze skoly a z "cestovani" po Guadalajare...

Jelikoz tady je skola priserny uprk, tak jiz po mesici odevzdavame kompletni projekt. A to ne nejakou chaloupku, ale "la casa de la cultura" neboli kulturni centrum. Pred dvema tydny jsme meli tzv. "preentrega" z doslovneho prekladu "predodevzdani". Byla jsem rada, ze k tomuto datu jsem tak nejak dospela k tvaru budovy a rozmisteni programu v budove. Tudiz jsem byla patricne v soku, kdyz vsichni ostatni mexicane meli pripravene a vyplotrovane plakaty vcetne vizualizaci, vetsina z nich i model fyzicky... takze to nebylo moc zadne pred-odevzdani, ale spise konzultace plakatu a jak se komu podarilo prezentovat svuj projekt prave prostrednictvim vizualizaci a rendru. Nu tak, uvidime, co z mych spoluzaku vypadne zitra :-)) model fyzicky opet nemam, tedy ne ve stavu vhodnem k predvadeni, ale snad nebude nutny.

Co se tyce skoly, tak uz jsem si tak nejak zvykla na system ukolu z hodiny na hodinu a tolik me to nesokuje jako prvni dva tydny. I vstavani ctyrikrat tydne v 6:30 nejak zvladam, ale v tydnu temer nikam vecer nechodim, protoze ta ranni hodina je opravdu priserna... Ale prodluzuje se den, takze rano uz je svetlo a co horsi, zacina se oteplovat. Dneska rano jsem jela ve svetriku a nebyla mi zima!!! Vcera jsem potrebovala dojit nakoupit, kolem ctvrte uz jsem mela hlad takovy, ze jsem i pres vedro vyrazila - v tilku a kratasech a slunicko pekelne peklo... v televizi pak v pul sedme vecer ukazovali 31°C. Nu treba je to jeste prechodne, ale asi uz o moc chladneji nebude. Tepleji urcite. Mimochodem mexicane samozrejme v klidku nosi svetry a rano obcas nekdo ma i zimni bundu...

Cestovani po meste neprestava byt zazitek a ziskavani cennych zkusenosti. Par rad, pro ty, kteri by treba jednou dorazili do Guadalajary a nemeli vlastni auto:

- verejna doprava v Guadalajare znamena autobusy (camiones, neco jako nase minibusy), tusim ze jendu linku trolejbusu a dve linky metra... to jsem zatim nevidela, jelikoz jedna linka je severo-jizni a vede presne ve stredu mesta a druha vychodo-zapadni je vlastne vychodni, jelikoz konci dosazenim linky prvni... bydlim stejne jako vsichni ostatni zahranicni studenti a hadam i vsichni ostatni studenti TECu v zapadni casti mesta (cast mesta pro bohate), tudiz jedinou moznosti jak se prepravovat po meste jsou autobusy a taxiky (o tech nekdy priste)

- jizdni rady neexistuji

- linky (rutes) existuji, jsou temer vzdy triciselne a to kam jedou, poznate z predniho skla - tam jsou napsane nazvy nekolika mist, kterymi autobus projizdi (pokud nic z toho neznate, vase smula)... pokud autobus zacne jezdit na jine lince, ridic jednoduse predni sklo umyje a citelnym rukopisem zacka druhe tridy napise velikymi pismeny nova mista, kudy pofrci

- nektere linky maji krome trech ci dvou cisel jeste pismenko... to aby to nebylo prilis jednoduche a tyto linky se samozrejme vyrazne lisi ve sve trase... takze davat dobry pozor!

- zastavky v centru neexistuji, nastoupit a vystoupit muzete teoreticky kdekoli, ale vetsinou to byvaji stejna mista... tudiz jezdite-li stejnou linkou vickrat, po par jizdach zjistite, kde "zastavky" jsou; mimo centrum vam naopak nikdo mimo zastavku nezastavi a i kdyz na zastavce stojite, na autobus musite mavnout a tak projevit zajem o danou linku

- pokud chcete vystoupit, postupujete dle nasledujicich kroku (sedite u okynka): kyvnete na souseda jako ze budete vystupovat, soused se na sedadle vytoci nohama do ulicky a vy tak ziskate neprilis velky prostor mezi jeho telem a prechazejici sedackou k protahnuti do ulicky... ta je ovsem pravdepodobne plna lidi, tudiz jak opice se snazite prodirat k zadnim dverim se slovy "con permiso"... pri dostatecnem stesti a spravnem nacasovani cele akce se k zadnim dverim dostanete vcas, zazvonite na ridice a ten zastavi... dvere se casto otviraji jiz za jizdy a brzdeni je prudke, tudiz nestujte na poslednim schodu a poradne se drzte (to plati ostatne pro celou jizdu - drzet se dvema rukama jak opicak mi prislo ze zacatku divne, ale rychle jsem se szila)... samotny proces presunu na chodnik provedte rychle, na loudy tu nejsou zvedavi a ridic se casto jeste s otevrenymi dvermi opet rozjizdi :-))

- vzdy mejte pripravenou hotovost 4,50 pesos nebo mince priblizne hodnoty, platite ridici

- pokud je autobus narvany, jeden ci par dalsich lidi se vzdycky jeste vejde... a pokud se vam zda v zadni casti vice mista, nastupte zadnimi dvermi. Ovsem pozor! To, ze nastoupite zadnimi dvermi neznamena, ze nebudete platit. Svou peti-peso minci posilate po ostatnich cestujicich stojicich v ulicce k ridici. Ten obratem posila zpatky 0,50 pesos a jizdenku. Z cehoz vyplyva, ze stojite-li v plne ulicce, po kazdem zastaveni posilate tam a zpet penize.

- cislo jizdenky, kterou vam ridic da, poradne zkouknete - pokud je soucet vsech cislic 21, uschovejte... pry kdyz nekomu takovouto jizdenku date, musi vas polibit :-))... jsem se informovala, ze se nemusi pouzit ihned v autobuse, do ktereho jste nastoupili... a pry toto pravidlo vsichni znaji... jeste jsem nevyzkousela, tak nemohu soudit...

- a special rada pro damy: nestihly jste snad ranni make-up??? bez toho v mexiku ani ranu!! Nebojte, v autobuse casu dost - pekne poporadku, nejdriv urvat volnou sedacku a muze se zacit: zrcatko, pudr (dukladne), tvarenka, linky, stiny, rasenka, rtenka... a muzete vystupovat :-)) nedelam si srandu, kazde rano minimalne jedna nebo vice pani ci slecen vytvari make-up az v busu. Dneska jsem to pozorovala z blizkosti a neuveritelne... ja uz bych si davno vypichla oci, tvarenku mela minimalne na cele (pokud bych se vubec strefila na oblicej) a kam bych si vykrouzila rty ci jaky by mely tvar radsi nedomyslim....

vikend na pobrezi... Barra de Navidad

Jelikoz nam minuly tyden skoncili parcialni zkousky a finalni odevzdani projektu mame az tento patek, rekla jsem si, ze je nejlepsi cas na to nasbirat prvni absence na mych patecnich hodinach... tak jsem poslala behem tydne smsky par kamaradum, zda nekdo z nich nema v planu vyrazit o vikendu pryc z mesta a nakonec jsme byli ctyri - ve slozeni american, holandan, anglicanka a ceska ... dobra praxe anglictiny :-))

Rozhodli jsme se pujcit si auto, jelikoz jsme meli v planu jet na pobrezi, coz je 4-5 hodin jizdy Guadalajary a jizdne za autobus by nebylo levnejsi... auto si tu muzete pujcit, pokud vam je vice nez 25 (alespon to rikal Harvey, ktery toto vse vyridil). V autopujcovne jsme v patek stravili vice nez hodinku, rychlost neuveritelna :-) Pan vzdycky vyplnil jeden radek dlouheho formulare a nekam odesel... pak se vratil, usmal, vyplnil jeden radek a opet zmizel. Nicmene nakonec jsme sedeli v jednom cervenem auticku, pripraveni vyzvednou Janine v kampusu a hura k jihu... jelikoz na me byla rada jako prvni v rizeni, usedla jsem ze vyrazime, seslapla spojku (alespon jsem si myslela, ze to je spojka), koukla do zrcatek a chystala se zaradit jednicku... aaaaaale ouha, radici paka nezvykleho tvaru me vyvedla z omylu seslapnute spojky - stala jsem na brzde, ktera byla neskutecne velika ... takze automat... bien... harvey byl neskutecne pobaven, ze jsem v zivote neridila manual a odmitl se vymenit, ze to pry je brnkacka - tak jsem zaradila D a auto se rozjelo (bez zmacknuteho plynu... increible)... nicmene cestu guadalajarou jsme zvladli v pohode, v kampusu jsem chlapce trochu primackla do bezpecnostnich pasu, kdyz jsem omylem pouzila svou levou nohu k seslapnuti "spojky", ale to byl jen jedinkrat...

Nabrali jsme Janine, vyrazili na okruh "periferico", minuli odbocku k jihu, vraceli se minimalne pulhodiny pres minimalne pul guadalajary, uvizli necelou hodinku v zacpe kvuli zuzeni a pak uz konecne nabrali ten spravny smer a rychlost. Vecer jsme dorazili do Barra de Navidad, nasli levne ubytovani a povecereli tacos, zapili pivem s limetkou (je to prekvapive dobre) a pozdeji sli spat...

Druhy den jupi na plaz, slunicko hralo tak akorat, zadne extremni hice, ale dost teplo na to se osvezil v pomerne slane vode. Jasper se rozhodl zkusit surf, poprve v zivote, tak jsme se docela pobavili. Navecer jsme vzali auto a popojeli pres kopec do vedlejsi vesnice, kde byla krasna zatoka s tmavym piskem a hospudkami na plazi - tak jsme si dali vyborne guacamole (takovy mix avocada, cibule, rajcat a trosku chile) a vratili se zpatky do Barra na projizdku lodkou. Vecer jsme poslechli v jednom baru zivou hudbu (mimochodem moc peknou), ale jinak jsme nic velkeho nepodnikali. Mestecko je pomerne male na nejake velke party a hlavne tam bylo neskutecne mnoho americanu a kanadanu v duchodovem veku - zvlastni byt v baru s mexickou hudbou, na kterou by mistni vsichni tancovali a videt kolem sebe svetle tvare sedici u piva a jediny, kdo se hybe je par postarsich pani, bez partneru...

V nedeli odpoledne jsme se pak vraceli jinou cestou do Guadalajary, pres kopce. Hory neskutecne vyprahle, Janine trochu trpela serpentynami... cestou zpet jsme pred mestem pro zmenu uvizli v kolone (mimochodem tak neskutecne dlouho kolonu jsem v zivote nevidela), postali minimalne dve hodinky a pak se kolona konecne rozhybala. Nastesti jseme na cestu zpet koupili levna cedecka (3 cd za 85 Kc v prepoctu) a nemuseli tak sedet v tichem aute ani poslouchat zpev nikoho z nas :-)) radia tady prilis nefunguji a pokud ano, tak se v nich jen mluvi, hudba zadna...

Prodlouzeny vikend v San Juan de Los Lagos a Leon

Juchuuu, je nedele vecer a tak se konecne dostavam k sepsani nejakych zazitku.

Minuly vikend byl tzv. „puente“ – volne pondeli, tudiz prodlouzeny vikend. Snad vsichni, kdo mohli, vyrazeli mimo město na plaz nebo nejakou rodinnou fiestu. Jelikoz muj uzasny patecni rozvrh me nuti byt ve skole do osmi do vecera a zatím se necitim ve spanelstine tak jista, abych si zacala vybirat absence, vyrazili jsme na cestu az v sobotu rano. Alespon jsme v patek vecer mohli zajit na fiestu ke me svycarske kamaradce Alex, kterou jsem poznala v hostelu. Poklidna fiesta na terase jednoho domu v centru, při patricne teplem počasí (je tedy fakt, ze v noci musite mit venku svetr, ale stejne je to nadhera), nadhera :-))

V sobotu rano jsme měli s Colleen sraz na mistnim „central camionera“ neboli autobusovem nadrazi. Tady v Guadalajare jsou nadrazi dve – jedno male v centru, ze ktereho jezdi především autobusy druhé tridy do méně vzdalenych mist, a druhé nadrazi, udajne jedno z nejmodernejsich v celem Mexiku. Ma tusim osm terminalu, ze ktereho odjizdi neskutecne spoju mnoha spolecnosti do cele země. My vyrazili z prvniho terminalu, jelikoz uz tam jsme objevili společnost, která mela spoje do San Juan de Los Lagos. Autobusem pekelne luxusnim (sedacky komfortnejsi nez v letadle, spouuusta mista) jsme se za dve hodinky dostali do cile naší cesty.

O San Juan de Los Lagos muj pruvodce říká, ze jsou pouze dva dny v roce, ve kterych stoji za to se ve mestecku zastavit a jeden z nich byl prave 2. unor (Hromnice). Ve meste mají v kostele zazracnou panenku Marii a prave kvuli ni sem putuji i ze vzdalanych mist davy lidi, aby ji mohli uctit. Z nadrazi jsme se vydaly s davem lidi smerem do centra města, kde jsme videly vezicky. Po nejakem case prodirani mezi davem lidi a stanky s levnymi vecmi veskere sortimentu, co vas napadne (deky, krize s jezisi, tortily, med,…) dostaly az ke kostelu. Na namesti kolem postavaly a vetsinou obedvali tanecnici v kostymech, vsude plno lidi. Od jednoho profesionalniho fotografa jsme se dozvedeli, ze je prave mse a proto se netanci, ale za za chvili budou opet pokracovat. A také jsme se od nej dozvedeli, ze ta velika konstrukce, o které jsme netusili, na co asi tak muze byt, bude v devět hodin ohnostroj – také na pocest panenky marie. A ze bychom rozhodne mely zustat, ze to byva uzasny zazitek. Huhuuu, tak jsme se rozhodly, ze zustaneme. Za chvili zacal před kostelem neskutecny roj ruznych skupinek tanecniku, s ohromnymi „cepicemi“ a vsude dunely bubny… increible, prikladam video.

Odpoledne a vecer hlavne jsme stravily cekanim na ohnostroj – zasly si na obed, na dzus, zeptat se na nadrazi, kdy nam jede poslední autobus do Leonu (muj pruvodce také rikal, ze v době oslav není mozne v San Juan sehnat nocleh) a tam dostaly opravdu vybornou odpoved :-)) poslední, který je jisty, jede v pul devate (coz bychom nevidely ohnostroj) nebo v pul jedenacte mozna ještě jeden – mozna proto, ze nevyjizdi ze San Juan, ale ma tudy projizdet. A clovek asi nikdy nevi, jestli dorazi nebo ne. Nicmene jsme se to rozhodly risknout, když uz jsme cekanim na ohnostroj stravily pul dne. Kolem sedme hodiny se namesti a vsechny prostory kolem kostela zacaly plnit lidmi zabirajicimi ta nejlepsi mista pro pozorovani ohnostroje. Tak jsme se také na jednom kousku namesti upichly a za pulhodinky uz bylo vsude opravdu plno. Do devate hodiny pritom ještě zbyvala cela hodina!! No neskutecne cekani, ale když to konecne vypuklo, tak to opravdu zazitek byl. Jednoduse by se to dalo popsat tak, ze se vždy objevil v jedne casti konstrukce veliky oblak dymu, ze ktereho za chvili vykoukl nejaky „obrazek“ – třeba panenka marie a ten obrazek se otacel… jiné, krasne, mexicke…

I na autobus jsme měli stesti, jel – jeli jsme sice neskutecne dlouho, stavel snad v kazde visce a vsude bylo neskutecene mnozstvi „tocas“ (retarderu všech moznych vysek), ale do Leonu jsme kolem pulnoci pekelne unavene dorazily. Po nepodarene rezervaci jednoho hotelu, jsme měli stesti a volny pokoj se nasel v jinem, juchuchu. Další dva dny jsme tedy stravily v Leonu, kde jsme se sly podivat na mistni ferii – něco jako nase matejska s doprovodnymi programy, ale i horskou drahou, ohromnou trznici a neskutecnym davem lidi. Videly jsme dokonce i voladory (viz fotka), tusim ze indianska tradice. Leon nas v centru prekvapil dvema utulnymi namestimi, kde jsme si dokonce dali i kafe… coz tady není vubec obvykle – pokud chcete kafe, neocekavejte zadny zazrak a pripravte se, ze budete chvili nejake místo, kam si na to kafe zajit hledat a to ještě vubec není jiste, ze ho najdete. V pondeli vecer jsme dorazily vymrzle zpatky do Guadalajary – klimatizaci tady radi v autobusech nastavuji asi tak na 15°… brrrr. Vikend byl bajecny, uz se tesim na nejaky další vylet mimo město :-))

Ufuf, od utery do patku jsem pote sedela cele dny bud na hodinach nebo v knihovne nebo u pocitace. Parcialni zkousky pokracuji ještě tento tyden – projekt kulturniho domu na atelier, pisemka z dejin architektury a zkouska na plavani :-)) to me pobavilo, jsem zvedava, jak to bude vypadat… Huhuuu, musim se pochlubit neskutecnym uspechem – ze zkousky ze spanelstiny se mi podarilo ziskat 94 bodu ze 100, coz tusim prekvapilo i mou vyucujici… mam radost a ještě vetsi z toho, ze včera na fieste u australskych spoluzaku, jsem byla schopna komunikovat s mexicany cely vecer spanelsky… juchuchu… musim tedy bedlive sledovat, jestli pochopi me nesouvisle vety a chybejici slovicka, ale jde to :-))

Fiesta mexicka

V tydnu se nestalo nic noveho - jen se mi podarilo zplodit tri stranky v anglictine premysliveho textu o Quetzalcoatlovi (kdo se chce dozvedet o tomto bohu indianu vice, necht mi napise, milerada preposlu sve veledilo v anglictine nevalne urovne), dale se mi podarilo nenajit svou skupinu mexicanek pro pripravu jedne prezentace a absolovovat prvni "kratickou" zkousku ze spanelstiny. Ta nakonec trvala celou vyucovaci hodinu a nastesti nevim vysledek jeste... nicmene dnes jsme pokracovali ve spanelstine ve vyuce snad peti dalsimi casy - no jo no, ma to byt uz jen opacko, kdyz jsme estudiantes avanzados :-)) zdaleka ale nejsem jedina, kdo ty casy vidi prvne, takze nejak to pujde...

V patek jsme meli dalsi party od TECu, des bes - v clubu Van Go jsem byla prvne a naposledy. Dost daleko, neskutecne narvano, draho, snobske prostredi, slecny mely na sobe vetsinou saticky a lodicky, kluci cerne kalhoty a kosile a vetsina byla tak o tri roky mladsi urcite. Tak jsme s nekolika lidmi odjeli do jineho klubu, kam nas nepustili, pac jsme u sebe nemeli pasy (takze si musim poridit dostatek kopii, original s sebou nosit nehodlam) a nakonec jsme skoncili v klubu, ktery jsme znali z minuleho tydne. No kazdopadne poucne - party od TECu nebudou rozhodne ty nejlepsi akce...

V sobotu jsem se vypravila do mesta - prohlednout si Hospicio de los Cabanos, byvaly sirotcinec a kasarna, jehoz kaple je vyzdobena malbami od Orozca (vyznamny umelec z guadalary, vice o nem zatim bohuzel nevim :-)) v jednom z mala knihkupectvi, ktere jsem tady videla jsem si navic koupila knizku o guadalajare a v info stanku vyzadonila seznam pametihodnosti a mist, ktere stoji za to v guadalajare navstivit - uz se na to tesim, neni toho uplne malo...


Vcera, tedy v nedeli, jsem poprve jela mimo mesto - nase vyucujici spanelstiny poradaly vylet do vesnicky Tuxpan (me se to podle rozlehlosti zdalo jako slusne velke mestecko), na oslavy Svateho Sebastiana. Totalne jine, neevropske, mexicke, uuuzasne... krasne straveny den, kdy jsme ochutnali tradicni lihovinu (netusim z ceho), ktera se tusim jmenuje ponche a ochutnali i tradicni jidlo, jehoz nazev jsem uz zapomela... prikladam video amaterske kvality, tak to prosim vezmete v potaz a zapnete si repracky :-))

Registrace viza

Juchuchu,

ve stredu se mi podarilo behem pouhych trech hodin vyridit potrebne papirovani a zaregistrovat viza. Ted uz jen za dva tydny dojdu otisknout palec a vyzvednout potvrzenou knizecku (studentske vizum).

Procedura registrace studentskeho viza tady neni zas tak narocna, nesmite ovsem premyslet na smyslem formularu a veci, ktere je treba predlozit... Rano v devet se dostavite na imigracni, vystojite frontu, kde vam slecna preda formulare, ktere je treba vyplnit a dostanete i check-list, abyste pri dalsim prichodu nic nezapomeli a byli rychle hotovi. Takto vybaveni opustite velikou vladni budovu a uz na schodech pred ni vas odchytavaji mistni a posilaji do ulicek za budovou - tady v malickych "kancelarich" (pro predstavu jsou to opet neco jako nase garaze, jen malicko vetsi) vyridite vse potrebne - formulare vam tady pomohou vyplnit na psacim stroji (oficialni pozadavek pro nektere formulare), u jedne z bilych zdi vas vyfoti zpredu i z profilu (dalsi z pozadavku... mimochodem, tak strasne fotky jsem v zivote nevidela... vypadala jsem na nich jak upir a to jsem zahledla, ze pani prede mnou na tom byla jeste hure!!) a okopiruji vam, co potrebujete (ja napriklad potrebovala kopii pasu, vsech stranek, i prazdnych). Pak za dalsim rohem najdete banku, zaplatite poplatek a frcite zpatky do vladni budovy pro poradove cislo a pockate az na vas opet prijde rada - pak uz jen tak ctvrt hodinky u prepazky, nez urednice orazitkuje vsechny papiry, ktere jste donesli... a ze toho nebylo malo, uz jen tech kopii...

Co ocenuji, je to, ze na registraci viz mate ale 30 dni; ne jako cizinci u nas pouhe 3... a ze na nadvori budovy vyhravala krasna hudba, asi aby vas to uklidnilo pokud jste vsemi temi formularemi, otazkami a frontami prilis rozcileni :-))

Prvni vikend

Tak uz je opet pondeli, jsem ve skole a chystam se delat ukol na spanelstinu (sest cviceni!!)... jsem v knihovne, kde je celkem plno a tady na pocitacich vsichni pracuji na ukolech nebo nejakych projektech - proste to nevypada jako druhy tyden semestru u nas...

Muj prvni poradny vikend tady byl pekne odpocinkovy a prijemny. V sobotu jsem se seznamila diky inzeratu na hledani bydleni s jednim Mexicanem a sli jsme na fiestu k nejkym kamaradum kamaradu... nakonec jsme fiesty obesli tri :-)) a na posledni se i tancilo, coz bylo supr... Behem vecera me ucili mistni mexicka dulezita slovicka, ze kterych jsem uz polovinu zapomela, ale snad je budu rozumet, az je na me nekdo bude chrlit a taky nejake kroky na ruznou hudbu, totalne jinou nez u nas :-)) Tancuji s miliony otocek, coz nezvladam, ale mam na to nekolik mesicu... tak uvidime v cervnu.

V patek byla oficialni welcome party od int. office nasi univerzity, nic zvlastniho se nedelo, bylo tam spoustu cizincu a dobre jsem si pokecala s jedinym cesky mluvicim studentem tady (z Kanady)...

Nedele je tady v Guadalajare den, kdy se nektere hlavni ulice mesta uzaviraji pro pesi a cyklisty, tusim ze mezi 8 a 14 hod. Kdo nekorzuje po techto magistralach, tak vezme auto a frci do centra. Jen tak se projit po par namestich, ktere v centru jsou a asi chodi i spolecne na jidlo, ale to jsem zatim nevypozorovala. My se vcera vydali na jidlo s jednou kamaradkou z hostelu a jejimi znamymi. Odesli jsme stranou hlavniho namesti a v jedne ulicce si dali jidlo v poradne lokalni "hospode" - zidlicky a stolecky na ulici, jidlo se pripravuje v necem, co by mohlo vzdalene pripominat garaz :-) Bylo to ale dobre, levne a nepalilo to... a mistni.

Tady se vubec za vsemi garazovymi vraty deje ve vsedni dny snad vsechno (tedy v centru) - tisknou tricka, prodavaji telefony, vari a serviruji jidlo, pecou a prodavaji pecivo,... v nedeli jsou vsechna vrata zavrena a vsechny ulice vypadaji uplne opustene. Vsechny garazova vrata jsou ruzne nastrikana barvami, maji uprostred takove male dvere jak pro pidimuziky - az budu mit fotecku, dam ji sem.

Jeste mam zajimavy poznatek o doprave a rizeni tady ... pro ziskani licence potrebujete projit pouze pisemnym testem a muzete ridit. Pry tady v Gaudalajare je mozna i zkouska prakticka, ale bude to tak rozjeti se a zastaveni, mozna jedna zatacka... i ty testy jsou pry stylem "co udelas, kdyz je na semaforu cervena..." :-)) no, jakou kvalifikaci maji ridici autobusu netusim, ale asi to same... v patek jsem jela z party taxikem (v noci tu nic jineho nejezdi) a pan ridic se me pta odkud jsem, jak bylo na party, co jsem pila... na mou odpoved, ze tequilu ne, ale pivo, vytahne jedno chlazene zpod volantu se slovy, jestli chci jeste jedno... odpovidam, ze uz ani ne... tak ho otevre, poda mi ho, pak pije on ... se slovy, ze dneska jsou jeho narozeniny :-)) tak jsem mu poprala, opet se napila a vratila... nastesti jsem nebydlela daleko a jedno male pivo nam na cestu vystacilo... ani ho myslim nedopil, asi az s dalsim klientem :-))

A na zaver POCASI - venku je tak 25°, pres noc hodne malo, k ranu tak 5° ... ale sviti slunicko, takze teplicko. Asi tu bude jemne znecisteny vzduch, tak to neni jasne azuro, ale slunce videt je bez problemu. Mam zapsane hodiny plavani, dvakrat tydne, dopoledne, ve venkovnim bazenu... snad se nespalim :-)

Bydlim a skola zacala

Juchuuu,

v pondeli jsem natrefila na bydleni, kde jsem chtela zustat... Po mensich nedorozumenich a celkem prisnemu "prijimacim vyslechu" majitelky domu jsem mohla zustat. Bydlim tedy nyni v dome, ktery v prizemi obyva majitelka Bety o par let starsi nez ja a jeji bratr Pablo, o par let mladsi nez ja :-) oba jsou Mexicane. Mam vlastni pokojik s malickou koupelnou a mel by byt i internet casem. Do skoly se z domova dostanu za hodinku, tim myslim od domu do campusu, coz je pri pohybu mistni dopravou dobry cas... Za dopravu svou i zavazadel jsem velmi vdecna Edgarovi a jeho kamaradce Mariane, nehrozilo mi takto zadne bloudeni a ztraceni v nespocetnych guadalajarskych ulicich.

Campus Tecnologico de Monterrey je v Guadalajare uplne na zapadnim okraji mesta, temer hodinka z historickeho centra mistni dopravou. Tu tady k presunu na univerzitu krome zahranicnich studentu nepouziva snad nikdo... mozna nekdo z personalu, ale mexicti studneti jen velmi zridka. TEC je soukroma univerzita, a tak snad vsichni mistni studenti vlastni vozidlo. Kolem kampusu jsou dve velka parkoviste, vetsinou plna.

V pondeli tady jiz zacal semestr. Krome hodin spanelstiny, ktere jsou ctyrikrat tydne od 8:30... :-(( mam zapsany kurz mexicke kultury in english a dva predmety ve spanelstine - historii architektury 20. stoleti a hlavni projekt. Utery a patky jsem na kampusu az do pozdniho vecera. Po vcerejsim prvnim dlouhem dnu a hodinach ve spanelstine me neskutecne bolela hlava a byla jsem uplne vycerpana... snad se casem se zlepsovanim me spanelstiny bude zmensovat unava ze skoly :-)

Krome vyucujici na spanelstinu, ktera me nijak zvlast nezaujala, se ostatni zdaji velmi mili a rekla bych, ze chteji svym studnetum predat co nejvice... Hihi, na hodine historie architektury se me vyucujici ptala, zda jsem ze severu evropy... na mou odmitavou odpoved, ze ne a ze jsem z Prahy zajasala a hnala se ke me se slovy "...ooo eres de Praha?... tengo te dar te un abrazo!" Nastesti jsem rozumela a objeti ocekavala :-))

Uz se zacinam citit relativne dobre i v autobusech i na ulicich, tak asi brzy vytahnu fotak a nejakou peknou fotecku sem pridam :-))

Prvni dny v Guadalajare

Hola amigos,

tak jsem v Guadalajare, uz par dni, a diky hledani bydleni mesto poznavam hlavne z tras mistnich autobusku...

Do Guadalajary jsem dorazila v poradku a setkala se tu i se svymi zavazadly, coz me velmi mile prekvapilo :-)) Let do Mexiko City byl dlouhy a nudny, celou cestu vsak vysperkoval prestup v Mexico City na mistni let do Guadalajary... Mezi lety jsem mela mit jednu hodinku, cehoz jsem se mirne obavala. Vedet predem, jak precedura prestupu na mezistatni let probiha, v klidu bych si byla jista, ze to stihnout nemohu... Nu, nase letadlo navic pristalo o pulhodinky pozdeji. Rikala jsem si, ze to nevzdam a prestoupim - hned prvni policista me ovsem poslal na imigracni, ze bez razitka dal nemuzu. Na imigracnim jsem predbehla pul fronty (coz tez nepomohlo), jelikoz jsem se od sve urednice dozvedela, ze kdyz nemam palubni listek (ani v praze ani ve frankfurtu mi ho na let do guadalajary nemohli dat), musim uplne ven a znovu se nechat odbavit. Tak jsem zajasala, vyrazila do haly a pres informacni stanek nasla sidlo Lufthansy. Dostala jsem letenku na posledni let do Guadalajary, poslicka, ktery se mnou velmi rychlou evropskou chuzi dosel k prepazce Aeromexicany a tam jsem dostala vytouzeny palubni listek!! Jupiiii :-)) pak uz jsem jen pobloudila po odbaveni pri hledani terminalu, nasla spravnou slecnu, ktera nas odkazala do spodniho podlazi haly do autobusu a letistnim autobuskem nas pres cele (!!!) letiste vezli k prislusnemu letadylku. A pak uz jen hodinka do Guadalajary... Podotykam ze letiste v Mexico City je velike a nema snad zadne cleneni, takze je to neskutecne dlouha hala - idelani pro bloudeni z chvatani z jedne stranu na druhou :-)

Mirne me fascinoval nocni pohled na Mexico City... asi jako by nekdo rozsypal milion svetylek do pravidelne site a sem tam vynechal nejaky kopecek :-) fotku nemam, byla jsem dost znicena a fotak byl daleko...

Ted jsem momentalne v hostelu de Maria, v centru Guadalajary. Potkala jsem tu dalsi dva kluky, ze stejne univerzity, hledajici bydleni... ziskala jsem od nich web s nabidkami spolubydleni pro cele Mexico, tak snad s jeho pomoci neco najdu. Ovsem jeden z tech kluku tu je uz dva tydny, tak snad takto nedopadnu...:-))

Pred vikendem jsem take zvladla zapis ve skole, zitra tedy zaciname... bojim bojim spanelstiny...

Zitra letiiiim...

Ahoooj vsichni,

tak kdyz vse pujde dobre, zitra dopoledne letim z Prahy pres Frankfurt a Mexico City az do Guadalajary... Tak mi drzte palce, at stihnu prestup hlavne v mexickem velkomeste, at mi dorazi pokud mozno obe zavazadla (a nejlepe na stejne letiste a ve stejny cas jako ja) a at jsem ve ctvrtek rano schopna byt v Guadalajare na TECu (Tecnologico de Monterrey)... doprava po meste a ma "vysoka" uroven spanelstiny asi bude zazitek ;)