Odpoledne jsme prosly centrum, potkaly se s dalsimi mexicankami a sly na obed. Vecer jsme vyrazily na vyhlidku nad mestem, na akvadukt a pote na fiestu nejakych kamaradu... druhy den jsme jeste pochodily po meste jako turistky, daly si bajecne kafe a navecer me Magali opet odvezla na autobusove nadrazi. Jelikoz jsem byla sama, rozhodla jsem se, ze je spravny cas vybrat si absenci na hodine spanelstiny a ze se tudiz do Guadalajary vratim az v pondeli vecer. Mela jsem pekelne steci a v 17:05 si koupila predposledni misto v autobuse do Guanajuata v 17:30...
Po osme vecer jsme dorazili do Guanajuata, ktere je pod zastitou UNESCO. Na nadrazi se mi podarilo nastoupit do spravneho mistniho autbusku, ktery jel do centra. Tam jsem vystoupila v podzemi - subteraneo, neboli podzemni silnice, vedou pod celym centrem guanajuata. Drive slouzili jako tunely odvadejici vodu z mesta, ta pak ale poklesla, a tunely ted tak mohou slouzit autum a nezatezovat tak dopravou mesto na povrchu. Prosla jsem temer kouzelnymi vecernimi ulickami az k hostelu, odlozila tasku, seznamila se s jedinou dalsi obyvateklou hostelu Sarah a vytahla ji do viru vecerni atmosfery mestecka.
Na jednom namesticku vyhravali jacisi umelci, chvili jsme poslouchaly a pak sly na pivo s limetkou a guacamole. MNAM. Sarah priletela do Mexika pred necelymi dvema tydny, takze jsem ji alespon seznamila s guacamole a naucila ji par spanelskych vet (nestkutecna naaaamaha ale). Hihi, Sarah netusila, co to je ceska republika, ani praha, ale po konzultaci s mapou zjistila, ze to zna a jen nevedela, jak se to rekne anglicky. Nicmene byla nadsena, ze se seznamila s prvni vychodni evropankou :-))
Druhy den rano jsem vyrazila na vyhlidku, pokochat se domecky guanajuata a pote zpet dolu do mesta na neco k snedku. Dala jsem si neskutecne sladkou vec, netusim co to bylo, vyzkouset jsem to chtela uz dlouho, ale opakovat to nebudu - neco taaaak sladkeho jsem v zivote nejedla...brrr... pak jsem nahodou potkala opet Sarah a zbytek dne jsme stravily spolu. Sarah nemluvi ani slovo spanelsky a do mexika prilete se jazyk prave naucit. Jeji plan nebyl stravit den v Guanajuatu, ale vyrazila na jeden kopec asi hodinku vzdaleny od mesta, kde je druha nejvesti socha krista (hned po rio de janeiru), ktera je udajne ve stredu Mexika. Hihi, Sarah nastoupila pry rano do spravneho autobusu, zaplatila 15 pesos, ale ridic ji na nejblizsi kopci vysadil, vratil ji penize a adijos. Tak chudak Sarah opet prijela dalsim busem zpet do mesta stastna, ze je zpet... samozrejme nerozumela, proc autobus nejel kam mel... kdyz jsem se ptala ja, dostala jsem odpoved, ze jelikoz byla jediny pasazer, ktery tam chtel jet, tak tam autobus proste nejel... ztrata casu :-)))
Meli jsme docela dost casu a tak jsem narvhla, ze vyrazime do stribrneho dolu, ci neceho, co by se tomu melo alespon podobat... Guanajuato bylo totiz ve sve dobe centrem tezby stribra a nektere doly pracuji dodnes. Nastoupili jsme do spravneho autobusku, frcime smerem na kopec a sarah uzasle konstatuje, ze to kam jedeme, je presne to misto, kde ji ridic rano vylozil :-)) ale ze nevadi, ze si vubec to misto rano neprohledla... vystupujeme, omylem vstoupime do budovy filozoficke fakulty (naaadherna malicka fakulta, neco jako nadvori klastera) a pak se nechame nejakym klucinou odvest dolu k dolu. Platime vstup, dysko klucinovi a pripojujeme se k prohlidce s pruvodcem (moc pruvodcu jsem tu zatim nevidela, tak jsem docela prekvapena). Moc nerozumim, tak se kocham kolem a za chvili se presouvame do dolu. Ma celych 50 metru :-))) hihi, zabava, prilby si nebereme a konecne rozumim pruvodci a dozvidame se, ze stola je delsi, ale na druhe strane se jeste pracuje... podychame vlhky a chladny vzduch (podle pruvodce, dle meho nazoru vubec) a vyslapneme par schodu zpet ven... jeste info o katastrofach v dole a pruvodce se louci a vybira dyzko od navstevniku, jelikoz plat pry pruvodci nemaji a pracuji pouze za dyzko.... no nedejte mu neco :-)))
V arealu objevim jeste napis "mirador", coz by mela byt vyhlidka, vyslapneme par schudku a objevime terasu, ze ktere neni videt krome housti temer nic :-)... tak se radeji vydame na cestu zpet, jeste nakoukneme na kopci do kostela, pockame na bus a vracime se zpet dolu do mesta. Jelikoz Sarah jeste nesebrala odvahu k jidlu v mexicke restauraci, jdeme na to... krasna, klidka kavarna s polednim menu a mistnimi naznacuje, ze jsme zvolili dobre... vysvetluji Sarah, ze se tady na cisniky nemava, ze to je neslusne, ale ze se proste ceka, dokud neprijdou :-)) hihi, to je pro Sarah prekvapive zjsiteni, jelikoz v hong-kongu pry mavat musi... dalsi usmev na tvari vyloudi jeji konstatovani "....sooooo slow" (pri srovnani s jeji zemi, jinak standarnd)
Pak uz se jen vydame do hostelu, kde vezmu sve zavazadlo a hura do podzemi mistnim autobuskem na nadrazi a pak smer guadalajara. A nejlepsi na zaver opet - cesta mistni dopravou v Guadalajare... Jelikoz se uz docela dobre orientuji v mistech, ktera znam, nastoupila jsem v Guad. do prvniho autobusku, ktery k nadrazi prijel, s tim, ze prestoupim na Vieja Camionera (stare nadrazi) na jiny spoj, o kterem vim, ze jede ke me domu... myslela jsem, ze cesta nebude mit konec, vymetali a krizovali jsme sem a tam kazdou ulici v prislusne casti mesta, videla jsem snad vsechny stanky tacos, ktere se v teto casti mesta nachazi a po necele hodine konecne dorazila k prestupnimu mistu... mela jsem radost, ze linka 101 jeste vubec jede, bylo uz dost pozde a nastoupila - ridic toho busu byl ovsem milovnikem tunningu, takze po celem buse byly rozvesene repraky a preladovalo se radio, podsviceni celeho busu bylo nadherne modre a o razeni stylu jizdy radeji nemluvim :-)) nicmene jsem stastne dorazila domu!!!
No comments:
Post a Comment