Prodlouzeny vikend v San Juan de Los Lagos a Leon

Juchuuu, je nedele vecer a tak se konecne dostavam k sepsani nejakych zazitku.

Minuly vikend byl tzv. „puente“ – volne pondeli, tudiz prodlouzeny vikend. Snad vsichni, kdo mohli, vyrazeli mimo město na plaz nebo nejakou rodinnou fiestu. Jelikoz muj uzasny patecni rozvrh me nuti byt ve skole do osmi do vecera a zatím se necitim ve spanelstine tak jista, abych si zacala vybirat absence, vyrazili jsme na cestu az v sobotu rano. Alespon jsme v patek vecer mohli zajit na fiestu ke me svycarske kamaradce Alex, kterou jsem poznala v hostelu. Poklidna fiesta na terase jednoho domu v centru, při patricne teplem počasí (je tedy fakt, ze v noci musite mit venku svetr, ale stejne je to nadhera), nadhera :-))

V sobotu rano jsme měli s Colleen sraz na mistnim „central camionera“ neboli autobusovem nadrazi. Tady v Guadalajare jsou nadrazi dve – jedno male v centru, ze ktereho jezdi především autobusy druhé tridy do méně vzdalenych mist, a druhé nadrazi, udajne jedno z nejmodernejsich v celem Mexiku. Ma tusim osm terminalu, ze ktereho odjizdi neskutecne spoju mnoha spolecnosti do cele země. My vyrazili z prvniho terminalu, jelikoz uz tam jsme objevili společnost, která mela spoje do San Juan de Los Lagos. Autobusem pekelne luxusnim (sedacky komfortnejsi nez v letadle, spouuusta mista) jsme se za dve hodinky dostali do cile naší cesty.

O San Juan de Los Lagos muj pruvodce říká, ze jsou pouze dva dny v roce, ve kterych stoji za to se ve mestecku zastavit a jeden z nich byl prave 2. unor (Hromnice). Ve meste mají v kostele zazracnou panenku Marii a prave kvuli ni sem putuji i ze vzdalanych mist davy lidi, aby ji mohli uctit. Z nadrazi jsme se vydaly s davem lidi smerem do centra města, kde jsme videly vezicky. Po nejakem case prodirani mezi davem lidi a stanky s levnymi vecmi veskere sortimentu, co vas napadne (deky, krize s jezisi, tortily, med,…) dostaly az ke kostelu. Na namesti kolem postavaly a vetsinou obedvali tanecnici v kostymech, vsude plno lidi. Od jednoho profesionalniho fotografa jsme se dozvedeli, ze je prave mse a proto se netanci, ale za za chvili budou opet pokracovat. A také jsme se od nej dozvedeli, ze ta velika konstrukce, o které jsme netusili, na co asi tak muze byt, bude v devět hodin ohnostroj – také na pocest panenky marie. A ze bychom rozhodne mely zustat, ze to byva uzasny zazitek. Huhuuu, tak jsme se rozhodly, ze zustaneme. Za chvili zacal před kostelem neskutecny roj ruznych skupinek tanecniku, s ohromnymi „cepicemi“ a vsude dunely bubny… increible, prikladam video.

Odpoledne a vecer hlavne jsme stravily cekanim na ohnostroj – zasly si na obed, na dzus, zeptat se na nadrazi, kdy nam jede poslední autobus do Leonu (muj pruvodce také rikal, ze v době oslav není mozne v San Juan sehnat nocleh) a tam dostaly opravdu vybornou odpoved :-)) poslední, který je jisty, jede v pul devate (coz bychom nevidely ohnostroj) nebo v pul jedenacte mozna ještě jeden – mozna proto, ze nevyjizdi ze San Juan, ale ma tudy projizdet. A clovek asi nikdy nevi, jestli dorazi nebo ne. Nicmene jsme se to rozhodly risknout, když uz jsme cekanim na ohnostroj stravily pul dne. Kolem sedme hodiny se namesti a vsechny prostory kolem kostela zacaly plnit lidmi zabirajicimi ta nejlepsi mista pro pozorovani ohnostroje. Tak jsme se také na jednom kousku namesti upichly a za pulhodinky uz bylo vsude opravdu plno. Do devate hodiny pritom ještě zbyvala cela hodina!! No neskutecne cekani, ale když to konecne vypuklo, tak to opravdu zazitek byl. Jednoduse by se to dalo popsat tak, ze se vždy objevil v jedne casti konstrukce veliky oblak dymu, ze ktereho za chvili vykoukl nejaky „obrazek“ – třeba panenka marie a ten obrazek se otacel… jiné, krasne, mexicke…

I na autobus jsme měli stesti, jel – jeli jsme sice neskutecne dlouho, stavel snad v kazde visce a vsude bylo neskutecene mnozstvi „tocas“ (retarderu všech moznych vysek), ale do Leonu jsme kolem pulnoci pekelne unavene dorazily. Po nepodarene rezervaci jednoho hotelu, jsme měli stesti a volny pokoj se nasel v jinem, juchuchu. Další dva dny jsme tedy stravily v Leonu, kde jsme se sly podivat na mistni ferii – něco jako nase matejska s doprovodnymi programy, ale i horskou drahou, ohromnou trznici a neskutecnym davem lidi. Videly jsme dokonce i voladory (viz fotka), tusim ze indianska tradice. Leon nas v centru prekvapil dvema utulnymi namestimi, kde jsme si dokonce dali i kafe… coz tady není vubec obvykle – pokud chcete kafe, neocekavejte zadny zazrak a pripravte se, ze budete chvili nejake místo, kam si na to kafe zajit hledat a to ještě vubec není jiste, ze ho najdete. V pondeli vecer jsme dorazily vymrzle zpatky do Guadalajary – klimatizaci tady radi v autobusech nastavuji asi tak na 15°… brrrr. Vikend byl bajecny, uz se tesim na nejaky další vylet mimo město :-))

Ufuf, od utery do patku jsem pote sedela cele dny bud na hodinach nebo v knihovne nebo u pocitace. Parcialni zkousky pokracuji ještě tento tyden – projekt kulturniho domu na atelier, pisemka z dejin architektury a zkouska na plavani :-)) to me pobavilo, jsem zvedava, jak to bude vypadat… Huhuuu, musim se pochlubit neskutecnym uspechem – ze zkousky ze spanelstiny se mi podarilo ziskat 94 bodu ze 100, coz tusim prekvapilo i mou vyucujici… mam radost a ještě vetsi z toho, ze včera na fieste u australskych spoluzaku, jsem byla schopna komunikovat s mexicany cely vecer spanelsky… juchuchu… musim tedy bedlive sledovat, jestli pochopi me nesouvisle vety a chybejici slovicka, ale jde to :-))