Vikend jsem stravila prekrasne, na svatbe bratra meho mexickeho kamarada ...
Rozhodla jsem se nepopisovat zadny sahodlouhy roman, ale poznatky, ktere mi utkvely v pameti jednoduse v poznamkach. Cely vikend byl uzasny, Juan me v patek s tatinkem vyzvedli na nadrazi a v nedeli zase vratili. Petihodinova cesta autobusem do a z Guadalajary pak ubihala svizne a v klidku. A svatba, ta proste stala za videni...
- ctyri sta hostu nevypada na hostine pod sirym nebem jako dav lidi
- mexicke svatby obecne byvaji velke, mala svatba muze mit pry tak sto hostu
- zacatek obradu uvedeny na pozvance 12:30, nebyl skutecne zacatek obradu... mse zacinala o pul hodinky pozdeji :-))) a to byl cas, na ktery se vsichni tak tak dostavili. Samozrejme byli i opozdilci.
- ne vsechny kostely vypadaji ponure, majestatne a neutulne... ten, ve kterem se brali xavier a isabel, byl svezi, prosvetleny, prijemny - krasne misto pro zacatek svatebniho dne
- i v mexiku maji dobre vino!! poobradni party (fiesta) se konala na jedne vinici, kolem bylo zeleno (diky vydatnemu zavlazovani hadam) a prijemne. A to vinko, ochutnala jsem bile, a dobrota...
- pri obede se tady nikdo nenacpe k prasknuti, pri tom vedru se podaval jen pomerne lehky obed, zrmzlina jako dezert a pak hura na parket - zacina nevesta se zenichem (pekna show), pak tanci s rodici a pak je tam hned pulka hostu... hihi, neceka se na setmeni ani na radnou davku alkoholu v krvi, tanci se a uziva od zacatku
- pozole (tradicni polevka s kukurici a spoustou dalsich veci, ktere si dle libosti do ni pridate) je jako vecere kolem desate hodiny uplne uuuzasna
- kazdy je pribuzny s kazdym, jen malo hostu z celkoveho poctu jsou kamaradi... ale i presto je prumerny vek prekvapive nizky (popravde jsem zahledla asi dve babicky), bratranci a sestrenice zahadne maji priblizne stejny vek (nemluvim o par bratrancich a sestrenicich, ale o desitkach...)
- nevesta hazi kytici, ale ani zenich nezustava pozadu a do davu bratrancu hazi (po nekolika sklenicich vody) podvazek nevesty
- vsichni si uzivaji, bavi se, piji a kolem dvanacte hodiny fiesta konci... to znamena, nikoho neni treba tahat domu, nikdo neni na mol
- nevesta nemusi krmit zenicha ani obracene (...kde my jsme vlasnte prisli k tomuto zvyku?), kamaradi nepripravuji zadne "prekvapeni" v podobe panenky s horcici na zadecku, nezameta se rozbity talir a zenich nedosava kouli na nohu
- nehraje dechovka ani banda (popularita a rozsireni tohoto stylu hudby v mexiku bych prirovnala k nasi dechovce), ale DJ pousti reprodukovanou hudbu - sviznou, peknou, ze vsech koutu sveta
- ozdobene je pouze auto nevesty (kraaasne), nikdo jiny nez rodina svatebcanu take nema zadnou vetvicku ani kyticku pripichnutou na sacku, na autech nejsou maslicky (potrebovali by jich asi kilometr pri tom poctu aut, ktere jsem videla pred hostinou na parkovisti)
- svatebni dary se davaji den predem (hadam, nevim presne, jak se ke svatebcanum dostanou, ale na hostine zadne nejsou)
- slecny a damy jsou oblecny v satech (kalhoty nepripustne), u nas bychom rekli skoro ve vecerni robe; panove maji svetle kosile a kalhoty, oblek snad jen zenich a rodina, jelikoz je opravdu docela teplo i v satech na raminka ;))... vecer vam pak prijde vhod salka pres ramena, ale to opravdu az k pulnoci
- po obradu nestoji pred kostelem dlouha fronta na prani zenichovi a neveste
- neorganizuje se slozite skupinova foto celeho kostela... asi po pulhodine si nekdo vzpomel, ze by nejaka skupinova foto byla pekna, ale ne tehle fotce mohlo byt tak 100 hostu maximalne ;)))
Ten cas tak strasne rychle letiiii... uz je zase vikend a ja jeste nestihla pridat ani kratoucky prispevek o vikendu minulem. Tak tedy, s Janine a Alex jsme si v sobotu rano pujcili auto a vyrazily jsme k jihu a po pobrezi k vychodu. Cilem byla nejakych pet hodin jizdy vzdalena plaz La llorona (v prekladu "placici"), udajne jedna z nejkrasnejsich pacifickych plazi (nevim pro jak velkou oblasto toto plati). Nicmene plaz byla opravdu nadherna. Svetly pisek, sirokanska plaz, par lidi ve stanech pod pristresky z rakosu (ci co to bylo), misty wc se sprchami... Alex nastesti vzala stan, tak jsme se rozhodly, ze zustaneme... Dojeli jsme do vedlejsi vesnicky (asi tak 20 domku?) koupit neco k veceri a nasledujici snidani, postavily stan, instalovali "mammock" (cesky rikame houpaci sit?) a uzivali stin, buracejici more a klidek. Druhy den jsme se jely podivat do dalsi vesnice, take s udajnou krasnou plazi a doporuceni opet nelhala - La Maruata je vesnicka o poznani vetsi, muzete si tu dokonce na plazi sednout do "restaurace", dat si morskou potvoru ci jen pivo a take se tu muzete ubytovat v cabanos (chatky na plazi) a myslim, ze tam byl i maly hotylek. Nicmene vsichni na nas zirali jako na zjeveni, tudiz nevim nevim, zda sem obcas nejaky bily turista zavita... Tipuji tedy spise na mistni, kteri o existenci tohoto mista vedi...
Minuly vikend jsem zustala v Guadalajare, bez nejake zvlastniho planu... par dni pred vikendem jsou brouzdala internetovymi strankami a objevila jeden web venovanou aktivitam mimo Guadalajaru - lezeni, kanonismu,... a tam jsem se docetla, ze v sobotu se buda konat dobrovolny uklid kanonu Huaxtla. Chtela jsem se na toho misto podivat uz drive, tak jsem napsala na uvedeny kontakt, domluvila se na odvozu a v sobotu rano vyrazila.
Kanon Huaxtla je kousek za mestem, autem jsme jeli mozna tak pulhodinky a je tedy docela veliky... alespon me velikost zdalky prekvapila. Skoda, ze tady nebudu na obdobi destu... ted je tam vse vyprahle a zaprasene, ale videla jsem fotky prave po obdobi destu, kdy je vse zelene a uuuuzasne, vypada to jak fotky z jinych krajin. Nicmene jsme se tedy pustili do uklidu - spocival ve sbirani prevazne plastovych lahvi a plechovek ci lahvi od piva. Mexicane proste odhodi co potrebuji, kde potrebuji... :-)) Haha, presne v mexickem stylu se na misto setkani dostavilo 10 lidi misto 30-40, kteri ucast prislibili predem. Organizatora to vsak nijak zvlaste nevyvedlo z miry, planovana oblast uklidu se smrskla na nejexponvanejsi mista a bylo to... Do Guadalajary jsme se vratili odpoledne, takhle zaprasena jsem snad jeste nebyla a to vedro co bylo na slunci... uf, neskutecne... ale kanon stal rozhodne za videni.
V nedeli jsem se vyrazila podivat na jedno z guadalajarskych "predmesti". V Tonale se kazdou nedeli kona trh prevazne s keramikou. To byla informace, kterou jsem mela predem. Stasne jsem dorazila (z autobusu se mi podarilo nevystoupit ani prilis brzy ani prilis pozde) a jala se hledat nejake namesti. Nenasla jsem, trh se kona na hlavni tride, kde jen uzavreli postranni pruhy a nacpali se tam stanky :-)) taky reseni. Dle rad pruvodce jsem chtela navstivit mistni keramicke muzeum, ale bylo zavreno - duvod jsem nikde nezjistila.Tak jsem se jala brouzdat stanky. Keramiky bylo spoustu, ale ze by to tedy byla vyhodna koupe... hrnecek za 6 dolaru (o kterem vim, ze ho kamaradka v jedne vesnici koupila za 1 dolar...). Je ovsem mozne, ze to byla cena pro cizinku a predpokladalo se smlouvani. Opustila jsem tedy keramickou cast, abych zjistila, ze trh je jako kazdy jiny mexicky - tudiz nakoupit tu muzete nadobi na vareni, priserne keramicke zaby, obraz papeze, sperky, stribro, klobouky, boty, tricka a jako zmena mi prisla moznost koupit krasna ziva stenatka. Byla na pultu stanku jako kazde jine zbozi... A co nemuze na poradnem mexickem trzisti chybet - "sekce" s obcerstvenim. Ve vice nez tricetistupnovem vedru ve stinu plachty, v tesnem oblezeni dalsich stanku a s "lahodnym" oderem prepaleneho tuku si mexicani ve velkem pochutnavaji na tacos se vsemi castmi prasete a buhvi ceho dalsiho. Na kazdeho pritom pripada asi tak 30 cm siroky kousek stolu a mrnava zidlicka, pokud si k tomu vubec sedaji ;)) Posledni zazitek z minuleho tydne, o ktery vas nemuzu ochudit, byla navsteva "lucha libre". V prekladu "volny zapas". Zakoupili jsme listky do areny, v temer pulhodinovem predstihu usedli na lavice a cely interier areny vypadal asi jako mensi hokejovy stadion s ringem uprostred. V dobe zacatku se hlediste relativne zaplnilo a se slavou nabehli prvni "zapasnici". Prvnich nekolik minut jsem vubec nechapala, co to tam ti dva v ringu jako predvadeji. Obleceni jak paka, zapas zadny a show spatna... pak jsem se do atmosfery ovsem dostala a dve hodiny celeho predstaveni utekly jako nic. Mela jsem se predem informovat, ze tady nejde o zapas vubec, nybrz o show. A show pro mexicany. Ti si to uzivaji, co se da. Sve favority a milacky mohutne hlasite podporuji, na nezadouci rvou neskutecne nadavky... tak jsem po case opet potrenovala radne hvizdy :-))
Pro ty zvedave, jak presne tedy lucha libre vypada, tady odkaz na youtube...
