Zpátky...

Tak už jsem zpátky v Čechách, tedy doma, téměř měsíc... A je mi tu krásně.

Všichni se mne ptají, jak bylo v tom Mexiku (odpovídám pěkně, zajímavě, jinak), případně jak jsem se měla (odpovídám dobře, líbilo se mi tam), kdy že tam pojedu zpátky (v nejbližší době se nechystám) a jak že jsem zvádla ten návrat zpět do České republiky (žádný kulturní šok, jsem ráda zpátky, domů se mi chtělo).

Mexiko je krásné, veliké, rozmanité a jiné. To hlavně. Jsem opravdu ráda, že jsem tam mohla semestr studovat a poté více než dva měsíce cestovat, ale když bylo po všem, s chutí (asi takovou, jakou můžete mít na více než 11hodinový let) jsem nastoupila do letadla směr Evropa. Samozřejmě mi ale Mexiko chybí... chybí mi jídlo na ulici (to nejvíce!!! a hlavně v noci), čerstvé džusy, vajíčka ke každé druhé snídani, kukuřičné placky, španělština, prodavači čehokoli v metru i na semaforech (v Praze je nějak klidno a nudno)...

Tady se pomalu vzpamatovávám z neskutečné ceny benzinu i nafty (cena litru benzinu v Mexiku je v přepočtu 11 - 12 Kč) a ze záhadně vysokých cen snad všeho, co potřebujete... :-(( Taky jsem se přistihla v tramvaji, jak se otáčím na česky hovořící cestující. Tedy jen do doby než mi došlo, že to je tady běžný stav - že všem konverzacím kolem rozumíte bez problémů (což není vždy výhra). Líbí se mi tu... najednou mi nevadí trávit většinu času v naší vesnici, kde se nic neděje. Mezitím se snažit někam posouvat rekonstrukci našeho nového panelového pidi-bytíku v Praze a vídat kamarády.

Juuu, to je pro mne opravdu luxus - rodina a kamarádi, které znáte a kteří znají dobře vás...