Karaoke po mexicku

Musim se podelit o neuveritelny zazitek z karaoke...

Navsteva kina je tady v prepoctu na koruny pomerne levna, zvlaste pak ve stredu, kdy za listek zaplatite 33 pesos (mene nez 60 kc). Kina tu maji asi jen multiplexy, alespon se mi zadne jine najit nepodarilo zatim :-(( aaale jelikoz vcera byla streda, vyrazily jsme s jednou kamaradkou do film. Sraz jsme si daly kolem seste, abych se stihly domu vratit autobusy, ktere jezdi priblizne do 22hod a nemusely tak platit taxi... to byl plan puvodni a nebyl dodrzen.

Po filmu Janine vytahla dve vstupenky do jednoho baru nedaleko mista, kde jsme byli v kine, s tim, ze je tam do pul jedne piti zdarma! Tak jsme sli na drink a potkali se jeste s dalsimi kamarady... ovsem v baru jsme zjistili, ze je noc karaoke. Vsichni z toho byli docela nadseni a ze seznamu zacali vybirat pisnicky, ktere budou zpivat... nic ceskeho nemeli, tak jsem od zacatku byla odhodlana vzdat se sveho mista na podiu. Nu kdyz pak po par drincich prislo na radu karaoke, musela jsem se hlidat, abych moc nevalila oci z dulku...

V klubu bylo male podium, na kterem byl bubenik, dva kytariste, zpevak a zpevacka. Na monitoru proti podiu bezel jakysi klip, takze se zpivalo beze slov. Tudiz bylo vhodne pisnicku znat velmi dobre, pokud ne, zpevaci pomohli... ale ted to prijde - moderator postupne vyvolaval na podium ty, kteri chteli zpivat a predem se zapsali. A cely bar se bavil. Pokud byla pisnicka znama a zpevak dobry, zpivali s nim. Ale beda, pokud dana osoba neumela prilis zpivat... vsichni zacali volat "fuera! fuera! fuera!", v prekladu "pryc! pryc! pryc!" a chudak spatny zpevak tak mohl casto "odzpivat" par prvnich versu, nez ho dav vyrval. Jsem z toho byla mirne v soku, bylo mi lito tech nebozaku, kteri se odvazi zpivat a zbytek je takhle vypiska... ale pro mexicany to evidetne bylo uplne normalni, i pro ty, kteri byli vypiskani :-)) vetsinou se usmali, zamavali a prenechali misto dalsim...

V sobotu rano odjizdim do Queretara, navstivit Magali, tak se uz tesiiim... po vikendu se tedy teste na nejake fotecky.

la vida cotidiana y los camiones publicos

Minuly tyden se nic mimoradneho nestalo, o vikendu taktez ne... vikend jsem stravila fiestove a pracovne na projektu. Tak se s vami podelim o par postrehu ze skoly a z "cestovani" po Guadalajare...

Jelikoz tady je skola priserny uprk, tak jiz po mesici odevzdavame kompletni projekt. A to ne nejakou chaloupku, ale "la casa de la cultura" neboli kulturni centrum. Pred dvema tydny jsme meli tzv. "preentrega" z doslovneho prekladu "predodevzdani". Byla jsem rada, ze k tomuto datu jsem tak nejak dospela k tvaru budovy a rozmisteni programu v budove. Tudiz jsem byla patricne v soku, kdyz vsichni ostatni mexicane meli pripravene a vyplotrovane plakaty vcetne vizualizaci, vetsina z nich i model fyzicky... takze to nebylo moc zadne pred-odevzdani, ale spise konzultace plakatu a jak se komu podarilo prezentovat svuj projekt prave prostrednictvim vizualizaci a rendru. Nu tak, uvidime, co z mych spoluzaku vypadne zitra :-)) model fyzicky opet nemam, tedy ne ve stavu vhodnem k predvadeni, ale snad nebude nutny.

Co se tyce skoly, tak uz jsem si tak nejak zvykla na system ukolu z hodiny na hodinu a tolik me to nesokuje jako prvni dva tydny. I vstavani ctyrikrat tydne v 6:30 nejak zvladam, ale v tydnu temer nikam vecer nechodim, protoze ta ranni hodina je opravdu priserna... Ale prodluzuje se den, takze rano uz je svetlo a co horsi, zacina se oteplovat. Dneska rano jsem jela ve svetriku a nebyla mi zima!!! Vcera jsem potrebovala dojit nakoupit, kolem ctvrte uz jsem mela hlad takovy, ze jsem i pres vedro vyrazila - v tilku a kratasech a slunicko pekelne peklo... v televizi pak v pul sedme vecer ukazovali 31°C. Nu treba je to jeste prechodne, ale asi uz o moc chladneji nebude. Tepleji urcite. Mimochodem mexicane samozrejme v klidku nosi svetry a rano obcas nekdo ma i zimni bundu...

Cestovani po meste neprestava byt zazitek a ziskavani cennych zkusenosti. Par rad, pro ty, kteri by treba jednou dorazili do Guadalajary a nemeli vlastni auto:

- verejna doprava v Guadalajare znamena autobusy (camiones, neco jako nase minibusy), tusim ze jendu linku trolejbusu a dve linky metra... to jsem zatim nevidela, jelikoz jedna linka je severo-jizni a vede presne ve stredu mesta a druha vychodo-zapadni je vlastne vychodni, jelikoz konci dosazenim linky prvni... bydlim stejne jako vsichni ostatni zahranicni studenti a hadam i vsichni ostatni studenti TECu v zapadni casti mesta (cast mesta pro bohate), tudiz jedinou moznosti jak se prepravovat po meste jsou autobusy a taxiky (o tech nekdy priste)

- jizdni rady neexistuji

- linky (rutes) existuji, jsou temer vzdy triciselne a to kam jedou, poznate z predniho skla - tam jsou napsane nazvy nekolika mist, kterymi autobus projizdi (pokud nic z toho neznate, vase smula)... pokud autobus zacne jezdit na jine lince, ridic jednoduse predni sklo umyje a citelnym rukopisem zacka druhe tridy napise velikymi pismeny nova mista, kudy pofrci

- nektere linky maji krome trech ci dvou cisel jeste pismenko... to aby to nebylo prilis jednoduche a tyto linky se samozrejme vyrazne lisi ve sve trase... takze davat dobry pozor!

- zastavky v centru neexistuji, nastoupit a vystoupit muzete teoreticky kdekoli, ale vetsinou to byvaji stejna mista... tudiz jezdite-li stejnou linkou vickrat, po par jizdach zjistite, kde "zastavky" jsou; mimo centrum vam naopak nikdo mimo zastavku nezastavi a i kdyz na zastavce stojite, na autobus musite mavnout a tak projevit zajem o danou linku

- pokud chcete vystoupit, postupujete dle nasledujicich kroku (sedite u okynka): kyvnete na souseda jako ze budete vystupovat, soused se na sedadle vytoci nohama do ulicky a vy tak ziskate neprilis velky prostor mezi jeho telem a prechazejici sedackou k protahnuti do ulicky... ta je ovsem pravdepodobne plna lidi, tudiz jak opice se snazite prodirat k zadnim dverim se slovy "con permiso"... pri dostatecnem stesti a spravnem nacasovani cele akce se k zadnim dverim dostanete vcas, zazvonite na ridice a ten zastavi... dvere se casto otviraji jiz za jizdy a brzdeni je prudke, tudiz nestujte na poslednim schodu a poradne se drzte (to plati ostatne pro celou jizdu - drzet se dvema rukama jak opicak mi prislo ze zacatku divne, ale rychle jsem se szila)... samotny proces presunu na chodnik provedte rychle, na loudy tu nejsou zvedavi a ridic se casto jeste s otevrenymi dvermi opet rozjizdi :-))

- vzdy mejte pripravenou hotovost 4,50 pesos nebo mince priblizne hodnoty, platite ridici

- pokud je autobus narvany, jeden ci par dalsich lidi se vzdycky jeste vejde... a pokud se vam zda v zadni casti vice mista, nastupte zadnimi dvermi. Ovsem pozor! To, ze nastoupite zadnimi dvermi neznamena, ze nebudete platit. Svou peti-peso minci posilate po ostatnich cestujicich stojicich v ulicce k ridici. Ten obratem posila zpatky 0,50 pesos a jizdenku. Z cehoz vyplyva, ze stojite-li v plne ulicce, po kazdem zastaveni posilate tam a zpet penize.

- cislo jizdenky, kterou vam ridic da, poradne zkouknete - pokud je soucet vsech cislic 21, uschovejte... pry kdyz nekomu takovouto jizdenku date, musi vas polibit :-))... jsem se informovala, ze se nemusi pouzit ihned v autobuse, do ktereho jste nastoupili... a pry toto pravidlo vsichni znaji... jeste jsem nevyzkousela, tak nemohu soudit...

- a special rada pro damy: nestihly jste snad ranni make-up??? bez toho v mexiku ani ranu!! Nebojte, v autobuse casu dost - pekne poporadku, nejdriv urvat volnou sedacku a muze se zacit: zrcatko, pudr (dukladne), tvarenka, linky, stiny, rasenka, rtenka... a muzete vystupovat :-)) nedelam si srandu, kazde rano minimalne jedna nebo vice pani ci slecen vytvari make-up az v busu. Dneska jsem to pozorovala z blizkosti a neuveritelne... ja uz bych si davno vypichla oci, tvarenku mela minimalne na cele (pokud bych se vubec strefila na oblicej) a kam bych si vykrouzila rty ci jaky by mely tvar radsi nedomyslim....

vikend na pobrezi... Barra de Navidad

Jelikoz nam minuly tyden skoncili parcialni zkousky a finalni odevzdani projektu mame az tento patek, rekla jsem si, ze je nejlepsi cas na to nasbirat prvni absence na mych patecnich hodinach... tak jsem poslala behem tydne smsky par kamaradum, zda nekdo z nich nema v planu vyrazit o vikendu pryc z mesta a nakonec jsme byli ctyri - ve slozeni american, holandan, anglicanka a ceska ... dobra praxe anglictiny :-))

Rozhodli jsme se pujcit si auto, jelikoz jsme meli v planu jet na pobrezi, coz je 4-5 hodin jizdy Guadalajary a jizdne za autobus by nebylo levnejsi... auto si tu muzete pujcit, pokud vam je vice nez 25 (alespon to rikal Harvey, ktery toto vse vyridil). V autopujcovne jsme v patek stravili vice nez hodinku, rychlost neuveritelna :-) Pan vzdycky vyplnil jeden radek dlouheho formulare a nekam odesel... pak se vratil, usmal, vyplnil jeden radek a opet zmizel. Nicmene nakonec jsme sedeli v jednom cervenem auticku, pripraveni vyzvednou Janine v kampusu a hura k jihu... jelikoz na me byla rada jako prvni v rizeni, usedla jsem ze vyrazime, seslapla spojku (alespon jsem si myslela, ze to je spojka), koukla do zrcatek a chystala se zaradit jednicku... aaaaaale ouha, radici paka nezvykleho tvaru me vyvedla z omylu seslapnute spojky - stala jsem na brzde, ktera byla neskutecne velika ... takze automat... bien... harvey byl neskutecne pobaven, ze jsem v zivote neridila manual a odmitl se vymenit, ze to pry je brnkacka - tak jsem zaradila D a auto se rozjelo (bez zmacknuteho plynu... increible)... nicmene cestu guadalajarou jsme zvladli v pohode, v kampusu jsem chlapce trochu primackla do bezpecnostnich pasu, kdyz jsem omylem pouzila svou levou nohu k seslapnuti "spojky", ale to byl jen jedinkrat...

Nabrali jsme Janine, vyrazili na okruh "periferico", minuli odbocku k jihu, vraceli se minimalne pulhodiny pres minimalne pul guadalajary, uvizli necelou hodinku v zacpe kvuli zuzeni a pak uz konecne nabrali ten spravny smer a rychlost. Vecer jsme dorazili do Barra de Navidad, nasli levne ubytovani a povecereli tacos, zapili pivem s limetkou (je to prekvapive dobre) a pozdeji sli spat...

Druhy den jupi na plaz, slunicko hralo tak akorat, zadne extremni hice, ale dost teplo na to se osvezil v pomerne slane vode. Jasper se rozhodl zkusit surf, poprve v zivote, tak jsme se docela pobavili. Navecer jsme vzali auto a popojeli pres kopec do vedlejsi vesnice, kde byla krasna zatoka s tmavym piskem a hospudkami na plazi - tak jsme si dali vyborne guacamole (takovy mix avocada, cibule, rajcat a trosku chile) a vratili se zpatky do Barra na projizdku lodkou. Vecer jsme poslechli v jednom baru zivou hudbu (mimochodem moc peknou), ale jinak jsme nic velkeho nepodnikali. Mestecko je pomerne male na nejake velke party a hlavne tam bylo neskutecne mnoho americanu a kanadanu v duchodovem veku - zvlastni byt v baru s mexickou hudbou, na kterou by mistni vsichni tancovali a videt kolem sebe svetle tvare sedici u piva a jediny, kdo se hybe je par postarsich pani, bez partneru...

V nedeli odpoledne jsme se pak vraceli jinou cestou do Guadalajary, pres kopce. Hory neskutecne vyprahle, Janine trochu trpela serpentynami... cestou zpet jsme pred mestem pro zmenu uvizli v kolone (mimochodem tak neskutecne dlouho kolonu jsem v zivote nevidela), postali minimalne dve hodinky a pak se kolona konecne rozhybala. Nastesti jseme na cestu zpet koupili levna cedecka (3 cd za 85 Kc v prepoctu) a nemuseli tak sedet v tichem aute ani poslouchat zpev nikoho z nas :-)) radia tady prilis nefunguji a pokud ano, tak se v nich jen mluvi, hudba zadna...

Prodlouzeny vikend v San Juan de Los Lagos a Leon

Juchuuu, je nedele vecer a tak se konecne dostavam k sepsani nejakych zazitku.

Minuly vikend byl tzv. „puente“ – volne pondeli, tudiz prodlouzeny vikend. Snad vsichni, kdo mohli, vyrazeli mimo město na plaz nebo nejakou rodinnou fiestu. Jelikoz muj uzasny patecni rozvrh me nuti byt ve skole do osmi do vecera a zatím se necitim ve spanelstine tak jista, abych si zacala vybirat absence, vyrazili jsme na cestu az v sobotu rano. Alespon jsme v patek vecer mohli zajit na fiestu ke me svycarske kamaradce Alex, kterou jsem poznala v hostelu. Poklidna fiesta na terase jednoho domu v centru, při patricne teplem počasí (je tedy fakt, ze v noci musite mit venku svetr, ale stejne je to nadhera), nadhera :-))

V sobotu rano jsme měli s Colleen sraz na mistnim „central camionera“ neboli autobusovem nadrazi. Tady v Guadalajare jsou nadrazi dve – jedno male v centru, ze ktereho jezdi především autobusy druhé tridy do méně vzdalenych mist, a druhé nadrazi, udajne jedno z nejmodernejsich v celem Mexiku. Ma tusim osm terminalu, ze ktereho odjizdi neskutecne spoju mnoha spolecnosti do cele země. My vyrazili z prvniho terminalu, jelikoz uz tam jsme objevili společnost, která mela spoje do San Juan de Los Lagos. Autobusem pekelne luxusnim (sedacky komfortnejsi nez v letadle, spouuusta mista) jsme se za dve hodinky dostali do cile naší cesty.

O San Juan de Los Lagos muj pruvodce říká, ze jsou pouze dva dny v roce, ve kterych stoji za to se ve mestecku zastavit a jeden z nich byl prave 2. unor (Hromnice). Ve meste mají v kostele zazracnou panenku Marii a prave kvuli ni sem putuji i ze vzdalanych mist davy lidi, aby ji mohli uctit. Z nadrazi jsme se vydaly s davem lidi smerem do centra města, kde jsme videly vezicky. Po nejakem case prodirani mezi davem lidi a stanky s levnymi vecmi veskere sortimentu, co vas napadne (deky, krize s jezisi, tortily, med,…) dostaly az ke kostelu. Na namesti kolem postavaly a vetsinou obedvali tanecnici v kostymech, vsude plno lidi. Od jednoho profesionalniho fotografa jsme se dozvedeli, ze je prave mse a proto se netanci, ale za za chvili budou opet pokracovat. A také jsme se od nej dozvedeli, ze ta velika konstrukce, o které jsme netusili, na co asi tak muze byt, bude v devět hodin ohnostroj – také na pocest panenky marie. A ze bychom rozhodne mely zustat, ze to byva uzasny zazitek. Huhuuu, tak jsme se rozhodly, ze zustaneme. Za chvili zacal před kostelem neskutecny roj ruznych skupinek tanecniku, s ohromnymi „cepicemi“ a vsude dunely bubny… increible, prikladam video.

Odpoledne a vecer hlavne jsme stravily cekanim na ohnostroj – zasly si na obed, na dzus, zeptat se na nadrazi, kdy nam jede poslední autobus do Leonu (muj pruvodce také rikal, ze v době oslav není mozne v San Juan sehnat nocleh) a tam dostaly opravdu vybornou odpoved :-)) poslední, který je jisty, jede v pul devate (coz bychom nevidely ohnostroj) nebo v pul jedenacte mozna ještě jeden – mozna proto, ze nevyjizdi ze San Juan, ale ma tudy projizdet. A clovek asi nikdy nevi, jestli dorazi nebo ne. Nicmene jsme se to rozhodly risknout, když uz jsme cekanim na ohnostroj stravily pul dne. Kolem sedme hodiny se namesti a vsechny prostory kolem kostela zacaly plnit lidmi zabirajicimi ta nejlepsi mista pro pozorovani ohnostroje. Tak jsme se také na jednom kousku namesti upichly a za pulhodinky uz bylo vsude opravdu plno. Do devate hodiny pritom ještě zbyvala cela hodina!! No neskutecne cekani, ale když to konecne vypuklo, tak to opravdu zazitek byl. Jednoduse by se to dalo popsat tak, ze se vždy objevil v jedne casti konstrukce veliky oblak dymu, ze ktereho za chvili vykoukl nejaky „obrazek“ – třeba panenka marie a ten obrazek se otacel… jiné, krasne, mexicke…

I na autobus jsme měli stesti, jel – jeli jsme sice neskutecne dlouho, stavel snad v kazde visce a vsude bylo neskutecene mnozstvi „tocas“ (retarderu všech moznych vysek), ale do Leonu jsme kolem pulnoci pekelne unavene dorazily. Po nepodarene rezervaci jednoho hotelu, jsme měli stesti a volny pokoj se nasel v jinem, juchuchu. Další dva dny jsme tedy stravily v Leonu, kde jsme se sly podivat na mistni ferii – něco jako nase matejska s doprovodnymi programy, ale i horskou drahou, ohromnou trznici a neskutecnym davem lidi. Videly jsme dokonce i voladory (viz fotka), tusim ze indianska tradice. Leon nas v centru prekvapil dvema utulnymi namestimi, kde jsme si dokonce dali i kafe… coz tady není vubec obvykle – pokud chcete kafe, neocekavejte zadny zazrak a pripravte se, ze budete chvili nejake místo, kam si na to kafe zajit hledat a to ještě vubec není jiste, ze ho najdete. V pondeli vecer jsme dorazily vymrzle zpatky do Guadalajary – klimatizaci tady radi v autobusech nastavuji asi tak na 15°… brrrr. Vikend byl bajecny, uz se tesim na nejaky další vylet mimo město :-))

Ufuf, od utery do patku jsem pote sedela cele dny bud na hodinach nebo v knihovne nebo u pocitace. Parcialni zkousky pokracuji ještě tento tyden – projekt kulturniho domu na atelier, pisemka z dejin architektury a zkouska na plavani :-)) to me pobavilo, jsem zvedava, jak to bude vypadat… Huhuuu, musim se pochlubit neskutecnym uspechem – ze zkousky ze spanelstiny se mi podarilo ziskat 94 bodu ze 100, coz tusim prekvapilo i mou vyucujici… mam radost a ještě vetsi z toho, ze včera na fieste u australskych spoluzaku, jsem byla schopna komunikovat s mexicany cely vecer spanelsky… juchuchu… musim tedy bedlive sledovat, jestli pochopi me nesouvisle vety a chybejici slovicka, ale jde to :-))