la vida cotidiana y los camiones publicos

Minuly tyden se nic mimoradneho nestalo, o vikendu taktez ne... vikend jsem stravila fiestove a pracovne na projektu. Tak se s vami podelim o par postrehu ze skoly a z "cestovani" po Guadalajare...

Jelikoz tady je skola priserny uprk, tak jiz po mesici odevzdavame kompletni projekt. A to ne nejakou chaloupku, ale "la casa de la cultura" neboli kulturni centrum. Pred dvema tydny jsme meli tzv. "preentrega" z doslovneho prekladu "predodevzdani". Byla jsem rada, ze k tomuto datu jsem tak nejak dospela k tvaru budovy a rozmisteni programu v budove. Tudiz jsem byla patricne v soku, kdyz vsichni ostatni mexicane meli pripravene a vyplotrovane plakaty vcetne vizualizaci, vetsina z nich i model fyzicky... takze to nebylo moc zadne pred-odevzdani, ale spise konzultace plakatu a jak se komu podarilo prezentovat svuj projekt prave prostrednictvim vizualizaci a rendru. Nu tak, uvidime, co z mych spoluzaku vypadne zitra :-)) model fyzicky opet nemam, tedy ne ve stavu vhodnem k predvadeni, ale snad nebude nutny.

Co se tyce skoly, tak uz jsem si tak nejak zvykla na system ukolu z hodiny na hodinu a tolik me to nesokuje jako prvni dva tydny. I vstavani ctyrikrat tydne v 6:30 nejak zvladam, ale v tydnu temer nikam vecer nechodim, protoze ta ranni hodina je opravdu priserna... Ale prodluzuje se den, takze rano uz je svetlo a co horsi, zacina se oteplovat. Dneska rano jsem jela ve svetriku a nebyla mi zima!!! Vcera jsem potrebovala dojit nakoupit, kolem ctvrte uz jsem mela hlad takovy, ze jsem i pres vedro vyrazila - v tilku a kratasech a slunicko pekelne peklo... v televizi pak v pul sedme vecer ukazovali 31°C. Nu treba je to jeste prechodne, ale asi uz o moc chladneji nebude. Tepleji urcite. Mimochodem mexicane samozrejme v klidku nosi svetry a rano obcas nekdo ma i zimni bundu...

Cestovani po meste neprestava byt zazitek a ziskavani cennych zkusenosti. Par rad, pro ty, kteri by treba jednou dorazili do Guadalajary a nemeli vlastni auto:

- verejna doprava v Guadalajare znamena autobusy (camiones, neco jako nase minibusy), tusim ze jendu linku trolejbusu a dve linky metra... to jsem zatim nevidela, jelikoz jedna linka je severo-jizni a vede presne ve stredu mesta a druha vychodo-zapadni je vlastne vychodni, jelikoz konci dosazenim linky prvni... bydlim stejne jako vsichni ostatni zahranicni studenti a hadam i vsichni ostatni studenti TECu v zapadni casti mesta (cast mesta pro bohate), tudiz jedinou moznosti jak se prepravovat po meste jsou autobusy a taxiky (o tech nekdy priste)

- jizdni rady neexistuji

- linky (rutes) existuji, jsou temer vzdy triciselne a to kam jedou, poznate z predniho skla - tam jsou napsane nazvy nekolika mist, kterymi autobus projizdi (pokud nic z toho neznate, vase smula)... pokud autobus zacne jezdit na jine lince, ridic jednoduse predni sklo umyje a citelnym rukopisem zacka druhe tridy napise velikymi pismeny nova mista, kudy pofrci

- nektere linky maji krome trech ci dvou cisel jeste pismenko... to aby to nebylo prilis jednoduche a tyto linky se samozrejme vyrazne lisi ve sve trase... takze davat dobry pozor!

- zastavky v centru neexistuji, nastoupit a vystoupit muzete teoreticky kdekoli, ale vetsinou to byvaji stejna mista... tudiz jezdite-li stejnou linkou vickrat, po par jizdach zjistite, kde "zastavky" jsou; mimo centrum vam naopak nikdo mimo zastavku nezastavi a i kdyz na zastavce stojite, na autobus musite mavnout a tak projevit zajem o danou linku

- pokud chcete vystoupit, postupujete dle nasledujicich kroku (sedite u okynka): kyvnete na souseda jako ze budete vystupovat, soused se na sedadle vytoci nohama do ulicky a vy tak ziskate neprilis velky prostor mezi jeho telem a prechazejici sedackou k protahnuti do ulicky... ta je ovsem pravdepodobne plna lidi, tudiz jak opice se snazite prodirat k zadnim dverim se slovy "con permiso"... pri dostatecnem stesti a spravnem nacasovani cele akce se k zadnim dverim dostanete vcas, zazvonite na ridice a ten zastavi... dvere se casto otviraji jiz za jizdy a brzdeni je prudke, tudiz nestujte na poslednim schodu a poradne se drzte (to plati ostatne pro celou jizdu - drzet se dvema rukama jak opicak mi prislo ze zacatku divne, ale rychle jsem se szila)... samotny proces presunu na chodnik provedte rychle, na loudy tu nejsou zvedavi a ridic se casto jeste s otevrenymi dvermi opet rozjizdi :-))

- vzdy mejte pripravenou hotovost 4,50 pesos nebo mince priblizne hodnoty, platite ridici

- pokud je autobus narvany, jeden ci par dalsich lidi se vzdycky jeste vejde... a pokud se vam zda v zadni casti vice mista, nastupte zadnimi dvermi. Ovsem pozor! To, ze nastoupite zadnimi dvermi neznamena, ze nebudete platit. Svou peti-peso minci posilate po ostatnich cestujicich stojicich v ulicce k ridici. Ten obratem posila zpatky 0,50 pesos a jizdenku. Z cehoz vyplyva, ze stojite-li v plne ulicce, po kazdem zastaveni posilate tam a zpet penize.

- cislo jizdenky, kterou vam ridic da, poradne zkouknete - pokud je soucet vsech cislic 21, uschovejte... pry kdyz nekomu takovouto jizdenku date, musi vas polibit :-))... jsem se informovala, ze se nemusi pouzit ihned v autobuse, do ktereho jste nastoupili... a pry toto pravidlo vsichni znaji... jeste jsem nevyzkousela, tak nemohu soudit...

- a special rada pro damy: nestihly jste snad ranni make-up??? bez toho v mexiku ani ranu!! Nebojte, v autobuse casu dost - pekne poporadku, nejdriv urvat volnou sedacku a muze se zacit: zrcatko, pudr (dukladne), tvarenka, linky, stiny, rasenka, rtenka... a muzete vystupovat :-)) nedelam si srandu, kazde rano minimalne jedna nebo vice pani ci slecen vytvari make-up az v busu. Dneska jsem to pozorovala z blizkosti a neuveritelne... ja uz bych si davno vypichla oci, tvarenku mela minimalne na cele (pokud bych se vubec strefila na oblicej) a kam bych si vykrouzila rty ci jaky by mely tvar radsi nedomyslim....