Cestovani po Mexiku... prozatim

Po necelem mesici cestovani jsem docestovala jiz i mimo Mexiko, do Guatemaly. A co jsem tedy delala az doposud?

Po odjezdu z Guadalajary jsem se potkala s Filipem, Majou a Tomasem a par dni po te i s Kolackem. Behem par dni jsme si prohledli centrum Mexico City - vyrazne nebezpecneji nez jinde jsem se tam necitila (to asi bude dano pohybem pouze v centru a za denniho svetla...) a dojeli se podivat na Teotihuacan, prvni pyramidu v plne krase. Bylo vedro a slunce prazilo, i kdyz jsme se k brane dle rad pruvodce dostali opravdu brzy. Behem ostatnich dnu se uz ale ozvalo prichazejici obdobi destu...

Po Mexico City jsme se presunuli do Puebly. Presun ovsem nebyl dvouhodinovy po dalnici, ale jeli jsme sedlem mezi sopkami Popocatepetl a Itza*. Stravili jsme chladnou noc na chate ve vysce 4 000 m n.m. a s Kolackem se dalsi den presunuly pres Cholulu ("ruiny" pyramidy, dle Kolacka pamatka regionalniho vyznamu) do Puebly. Po setkani s ostatnimi, kteri si dali treninkovy vyslap do 4 800 m n.m., jsem se na dalsich par dni opet rozdelili. Kluci s Majou vyslapli na vulkany La Malinche a Pico de Orizaba a my se s Janou mezitim spokojily s trekem v kopcich Sierra Norte v okoli Oaxacy.

Pote jsme se uz opet spolecne presunuli "kvalitnim" autobusem druhe tridy z Oaxacy na pobrezi, do vesnice Zipolite. Cestou jsme zazili prvni poradny lijak, ale opravdu lijak, a netesnici okenka autobusu. V Zipolite jsme stravili dva odpocinkove dny v nadherne kabane (chaticka) na nadherne plazi, s jednou neprilis vydarenou veceri. Rada zni: nejezte krevetky mimo jejich sezonu. Nocni presun do statu Chiapas probihal za vydatneho deste.

V Tuxtle jsme se v desti projeli v Kanonu Sumidero (v neocekavane rychle lodce) a dorazili jsme az do mesta San Cristobal de Las Casas. Vsichni (a hlavne Tomas) jsme ponakupovali suvenyry na mistnim vyhlasenem trhu. V pujcenem aute jsme pak na dalsi ctyri dny opustili komfort turistickych destinaci a podivali jsme se do uplneho cipu statu Chiapas, ke guatemalskym hranicim. Zazitku byla spousta - projizdka po krasnem jezere na voru, asfaltova silnice nahle koncici, rev opic, prochazka pralesem, vymoly a topes (pricne prahy) v neuveritelne cetnosti, lacandonsti indiani (vydridusi!!) a jimi obsancovany Bonampak, mayske ruiny Palenque, prvni zaplnena restaurace za celou dobu naseho cestovani. Do toho komari, obcas mys a zaba v chaticce, dest.

V Palenque jsme se pred necelym tydnem vsichni rozloucili - Jana odletela zpet do Prahy, Maja s klukama pokracuji v cestovani na Yucatanu. Ja jsem se vratila do San Cristobalu a dalsi den prekrocila hranici s Guatemalou. V Antigue, kam jsem se po celodenni ceste dostala, jsem se potkala se svycarskou kamaradkou Alex.

Behem par dni uz mam nekolik poznatku o Guatemale:

- barevnejsi, hlucnejsi a spinavejsi nez Mexiko

- veskere autobusy hromadne dopravy jsou stare skolni autobusy ze Spojenych Statu nebo Kanady (nekdy vcetne zlute barvy, temer vzdy s autentickymi popiskami uvnitr... "the safety of your childern is our bussines") a jizda je vzdy opravdu divoka

- osidit se vas snazi vsude - podstatne vyssi jizdne ve vyse zminenem busu nez mistni, zahadne vyssi ucet za jidlo,... a prodat se vam take snazi vsechno a musi se smlouvat!!

- sestilete holcicky i sedesatilete starenky nosi uplne stejne obleceni (dlouha zavinovaci sukne a barevne haleny prepasane barevnymi pasky)

- pokud se svezete mikrobusem, v osmimistne kabine jede asi tak trikrat vice malickych guatemalcanu... hihi, jsou opravdu vsichni malicci, mexicane jsou proti nim pomerne obri