Svatba Isabel a Xaviera

Vikend jsem stravila prekrasne, na svatbe bratra meho mexickeho kamarada ...

Rozhodla jsem se nepopisovat zadny sahodlouhy roman, ale poznatky, ktere mi utkvely v pameti jednoduse v poznamkach. Cely vikend byl uzasny, Juan me v patek s tatinkem vyzvedli na nadrazi a v nedeli zase vratili. Petihodinova cesta autobusem do a z Guadalajary pak ubihala svizne a v klidku. A svatba, ta proste stala za videni...

- ctyri sta hostu nevypada na hostine pod sirym nebem jako dav lidi

- mexicke svatby obecne byvaji velke, mala svatba muze mit pry tak sto hostu

- zacatek obradu uvedeny na pozvance 12:30, nebyl skutecne zacatek obradu... mse zacinala o pul hodinky pozdeji :-))) a to byl cas, na ktery se vsichni tak tak dostavili. Samozrejme byli i opozdilci.

- ne vsechny kostely vypadaji ponure, majestatne a neutulne... ten, ve kterem se brali xavier a isabel, byl svezi, prosvetleny, prijemny - krasne misto pro zacatek svatebniho dne

- i v mexiku maji dobre vino!! poobradni party (fiesta) se konala na jedne vinici, kolem bylo zeleno (diky vydatnemu zavlazovani hadam) a prijemne. A to vinko, ochutnala jsem bile, a dobrota...

- pri obede se tady nikdo nenacpe k prasknuti, pri tom vedru se podaval jen pomerne lehky obed, zrmzlina jako dezert a pak hura na parket - zacina nevesta se zenichem (pekna show), pak tanci s rodici a pak je tam hned pulka hostu... hihi, neceka se na setmeni ani na radnou davku alkoholu v krvi, tanci se a uziva od zacatku

- pozole (tradicni polevka s kukurici a spoustou dalsich veci, ktere si dle libosti do ni pridate) je jako vecere kolem desate hodiny uplne uuuzasna

- kazdy je pribuzny s kazdym, jen malo hostu z celkoveho poctu jsou kamaradi... ale i presto je prumerny vek prekvapive nizky (popravde jsem zahledla asi dve babicky), bratranci a sestrenice zahadne maji priblizne stejny vek (nemluvim o par bratrancich a sestrenicich, ale o desitkach...)

- nevesta hazi kytici, ale ani zenich nezustava pozadu a do davu bratrancu hazi (po nekolika sklenicich vody) podvazek nevesty

- vsichni si uzivaji, bavi se, piji a kolem dvanacte hodiny fiesta konci... to znamena, nikoho neni treba tahat domu, nikdo neni na mol

- nevesta nemusi krmit zenicha ani obracene (...kde my jsme vlasnte prisli k tomuto zvyku?), kamaradi nepripravuji zadne "prekvapeni" v podobe panenky s horcici na zadecku, nezameta se rozbity talir a zenich nedosava kouli na nohu

- nehraje dechovka ani banda (popularita a rozsireni tohoto stylu hudby v mexiku bych prirovnala k nasi dechovce), ale DJ pousti reprodukovanou hudbu - sviznou, peknou, ze vsech koutu sveta

- ozdobene je pouze auto nevesty (kraaasne), nikdo jiny nez rodina svatebcanu take nema zadnou vetvicku ani kyticku pripichnutou na sacku, na autech nejsou maslicky (potrebovali by jich asi kilometr pri tom poctu aut, ktere jsem videla pred hostinou na parkovisti)

- svatebni dary se davaji den predem (hadam, nevim presne, jak se ke svatebcanum dostanou, ale na hostine zadne nejsou)

- slecny a damy jsou oblecny v satech (kalhoty nepripustne), u nas bychom rekli skoro ve vecerni robe; panove maji svetle kosile a kalhoty, oblek snad jen zenich a rodina, jelikoz je opravdu docela teplo i v satech na raminka ;))... vecer vam pak prijde vhod salka pres ramena, ale to opravdu az k pulnoci

- po obradu nestoji pred kostelem dlouha fronta na prani zenichovi a neveste

- neorganizuje se slozite skupinova foto celeho kostela... asi po pulhodine si nekdo vzpomel, ze by nejaka skupinova foto byla pekna, ale ne tehle fotce mohlo byt tak 100 hostu maximalne ;)))

- neni zadne svatebni cukrovi a provianty