Přestavujeme...

...čekájí na kontejner a odvoz do věčných lovišť

... první nová věc... na pračky jsem náhodou narazila na slevovou akci - no nekup to

vedení instalací bez umakartu kolem, už částečně obezděné

Byt (spíš bytík) v Praze

2 + kk, 45 m2, Praha - Stodůlky, 5. patro (naštěstí jen ze šesti možných), částečně zateplená fasáda, plastová okna. Uvnitř byt bez jakékoli rekonstrukce, ta čeká...


... i tohle je pražské panorama ... aneb výhled z okna pro dalších x let... není to zas tak zlé!!

téměř vyklizený větší pokoj - koberec i lino pod ním půjde pryč


umakartová pidi - koupelna, už je pryč a nová bude snad brzy hotová


další památný koutek sedmdesátých "panelových" let, vedle linky už chybí pračka

Zpátky...

Tak už jsem zpátky v Čechách, tedy doma, téměř měsíc... A je mi tu krásně.

Všichni se mne ptají, jak bylo v tom Mexiku (odpovídám pěkně, zajímavě, jinak), případně jak jsem se měla (odpovídám dobře, líbilo se mi tam), kdy že tam pojedu zpátky (v nejbližší době se nechystám) a jak že jsem zvádla ten návrat zpět do České republiky (žádný kulturní šok, jsem ráda zpátky, domů se mi chtělo).

Mexiko je krásné, veliké, rozmanité a jiné. To hlavně. Jsem opravdu ráda, že jsem tam mohla semestr studovat a poté více než dva měsíce cestovat, ale když bylo po všem, s chutí (asi takovou, jakou můžete mít na více než 11hodinový let) jsem nastoupila do letadla směr Evropa. Samozřejmě mi ale Mexiko chybí... chybí mi jídlo na ulici (to nejvíce!!! a hlavně v noci), čerstvé džusy, vajíčka ke každé druhé snídani, kukuřičné placky, španělština, prodavači čehokoli v metru i na semaforech (v Praze je nějak klidno a nudno)...

Tady se pomalu vzpamatovávám z neskutečné ceny benzinu i nafty (cena litru benzinu v Mexiku je v přepočtu 11 - 12 Kč) a ze záhadně vysokých cen snad všeho, co potřebujete... :-(( Taky jsem se přistihla v tramvaji, jak se otáčím na česky hovořící cestující. Tedy jen do doby než mi došlo, že to je tady běžný stav - že všem konverzacím kolem rozumíte bez problémů (což není vždy výhra). Líbí se mi tu... najednou mi nevadí trávit většinu času v naší vesnici, kde se nic neděje. Mezitím se snažit někam posouvat rekonstrukci našeho nového panelového pidi-bytíku v Praze a vídat kamarády.

Juuu, to je pro mne opravdu luxus - rodina a kamarádi, které znáte a kteří znají dobře vás...

Cestovani po Mexiku... prozatim

Po necelem mesici cestovani jsem docestovala jiz i mimo Mexiko, do Guatemaly. A co jsem tedy delala az doposud?

Po odjezdu z Guadalajary jsem se potkala s Filipem, Majou a Tomasem a par dni po te i s Kolackem. Behem par dni jsme si prohledli centrum Mexico City - vyrazne nebezpecneji nez jinde jsem se tam necitila (to asi bude dano pohybem pouze v centru a za denniho svetla...) a dojeli se podivat na Teotihuacan, prvni pyramidu v plne krase. Bylo vedro a slunce prazilo, i kdyz jsme se k brane dle rad pruvodce dostali opravdu brzy. Behem ostatnich dnu se uz ale ozvalo prichazejici obdobi destu...

Po Mexico City jsme se presunuli do Puebly. Presun ovsem nebyl dvouhodinovy po dalnici, ale jeli jsme sedlem mezi sopkami Popocatepetl a Itza*. Stravili jsme chladnou noc na chate ve vysce 4 000 m n.m. a s Kolackem se dalsi den presunuly pres Cholulu ("ruiny" pyramidy, dle Kolacka pamatka regionalniho vyznamu) do Puebly. Po setkani s ostatnimi, kteri si dali treninkovy vyslap do 4 800 m n.m., jsem se na dalsich par dni opet rozdelili. Kluci s Majou vyslapli na vulkany La Malinche a Pico de Orizaba a my se s Janou mezitim spokojily s trekem v kopcich Sierra Norte v okoli Oaxacy.

Pote jsme se uz opet spolecne presunuli "kvalitnim" autobusem druhe tridy z Oaxacy na pobrezi, do vesnice Zipolite. Cestou jsme zazili prvni poradny lijak, ale opravdu lijak, a netesnici okenka autobusu. V Zipolite jsme stravili dva odpocinkove dny v nadherne kabane (chaticka) na nadherne plazi, s jednou neprilis vydarenou veceri. Rada zni: nejezte krevetky mimo jejich sezonu. Nocni presun do statu Chiapas probihal za vydatneho deste.

V Tuxtle jsme se v desti projeli v Kanonu Sumidero (v neocekavane rychle lodce) a dorazili jsme az do mesta San Cristobal de Las Casas. Vsichni (a hlavne Tomas) jsme ponakupovali suvenyry na mistnim vyhlasenem trhu. V pujcenem aute jsme pak na dalsi ctyri dny opustili komfort turistickych destinaci a podivali jsme se do uplneho cipu statu Chiapas, ke guatemalskym hranicim. Zazitku byla spousta - projizdka po krasnem jezere na voru, asfaltova silnice nahle koncici, rev opic, prochazka pralesem, vymoly a topes (pricne prahy) v neuveritelne cetnosti, lacandonsti indiani (vydridusi!!) a jimi obsancovany Bonampak, mayske ruiny Palenque, prvni zaplnena restaurace za celou dobu naseho cestovani. Do toho komari, obcas mys a zaba v chaticce, dest.

V Palenque jsme se pred necelym tydnem vsichni rozloucili - Jana odletela zpet do Prahy, Maja s klukama pokracuji v cestovani na Yucatanu. Ja jsem se vratila do San Cristobalu a dalsi den prekrocila hranici s Guatemalou. V Antigue, kam jsem se po celodenni ceste dostala, jsem se potkala se svycarskou kamaradkou Alex.

Behem par dni uz mam nekolik poznatku o Guatemale:

- barevnejsi, hlucnejsi a spinavejsi nez Mexiko

- veskere autobusy hromadne dopravy jsou stare skolni autobusy ze Spojenych Statu nebo Kanady (nekdy vcetne zlute barvy, temer vzdy s autentickymi popiskami uvnitr... "the safety of your childern is our bussines") a jizda je vzdy opravdu divoka

- osidit se vas snazi vsude - podstatne vyssi jizdne ve vyse zminenem busu nez mistni, zahadne vyssi ucet za jidlo,... a prodat se vam take snazi vsechno a musi se smlouvat!!

- sestilete holcicky i sedesatilete starenky nosi uplne stejne obleceni (dlouha zavinovaci sukne a barevne haleny prepasane barevnymi pasky)

- pokud se svezete mikrobusem, v osmimistne kabine jede asi tak trikrat vice malickych guatemalcanu... hihi, jsou opravdu vsichni malicci, mexicane jsou proti nim pomerne obri

Cestování

Semestr ukončen.

Kufr i batoh sbalen a připraven k odjezdu.

Prázdniny a cestování začínají!!

Hmmm, je mi trošku teskno - přeci jen se mi v Guadalajaře líbilo a i když jsem si myslela, že prostě jen odjedu, jsem si jistá že mi bude prvních pár dnů chybět... hm i kamarádi, které jsou poznala tady. Pero así es. Siempre. Jsem ráda, že zítra se v Mexico City potkám se třemi spolužáky (nebudu sama, juchů) a ve čtvrtek přiletí Janina a odjíždíme k jihu a východu Mexika. Na tři týdny. Další plány se uvidí... a už se těším na rodiče 1. července v Cancúnu.

Do Evropy se vracím 29. července a pravděpodobně zůstávám zbytek léta v Praze.

Mějte se krásně, příspěvky během cestování neslibuji, ale třeba se to občas podaří...